Milovali jsme ji v Básnících, vážnou nemoc dlouho tajila. Skon Věry Vlčkové přišel jako blesk z čistého nebe

Narodila se těsně po válce, herectví vystudovala na JAMU a velkou část života strávila na divadelních prknech. Kamera si ji našla až později – zato výrazně.

Zdroj fotografie: Pixabay

Herečka Věra Vlčková patřila k tvářím, které si divák snadno zapamatuje. Na obrazovce z ní vyzařoval odstup, přísnost a vnitřní napětí, díky nimž přirozeně excelovala především v dramatech a v detektivkách. Redakce VIPživot si dokonce všimla toho, že i v komediích hrála spíše autoritativní ženy, nikoli rozevláté hrdinky.

Měla učit, nakonec se z ní stala herečka

Věra Vlčková se narodila roku 1944 v Kroměříži, kde vystudovala jedenáctiletku, a brzy propadla ochotnickému divadlu. Měla sice dojem, že by měla studovat něco stálejšího, ale na pedagogické fakultě dlouho nevydržela. Brzy proto následoval přestup na Janáčkovu akademii múzických umění. V redakci jsme se shodli, že právě toto rozhodnutí zásadně nasměrovalo její budoucí kariéru. Jako učitelka by určitě nedostala tak velký prostor k rozvinutí svého talentu.

Přirozený talent a divadelní jistota

Po absolutoriu zamířila do plzeňského Divadla J. K. Tyla, kde strávila čtrnáct let. Už tehdy ji prozrazoval její zadumaný výraz, technická přesnost a také schopnost hlubokého prožitku. Diváci ji milovali, a není proto divu, že se brzy dostala i k titulním rolím v klasických i moderních dramatech. Právě tady Věra Vlčková dozrála v mimořádně respektovanou herečku.

Filmové role a režisérské osudy

Na filmové plátno to ale dlouho nevydalo. To, že se z Věry Vlčkové nestala další zapomenutá divadelnice, má na triku režisér Juraj Herz. Ten jí svěřil role ve filmech Znamení raka a Spalovač mrtvol. Později následovaly kriminálky Muž z Londýna a Případ mrtvého muže v režii Dušana Kleina. A od té doby se nabídky začaly jen hrnout.

Zahrála si třeba v Kleinově kriminálce Radikální řez i v populárním snímku Jak básníkům chutná život, kde se proměnila v primářku s přezdívkou Obočenka. Spolupracovala také s režiséry Antonínem Moskalykem, Vítem Olmerem a Václavem Matějkou. K jejím posledním titulům, které natočila, patří Vážení přátelé ano a Vrať se do hrobu. Je trochu paradox, že premiéry toho posledního se už nedožila. Trpěla totiž rakovinou. Odešla krátce před Vánocemi roku 1989 ve věku pouhých pětačtyřiceti let. Zůstal po ní manžel a dvě děti.

Z herců, kteří se objevili v legendárních Básnících, ale není jediná, kdo nás opustil předčasně. Nejcitelnější ztrátou byla smrt Jany Hlaváčové alias Toničky – zemřela v roce 2024. A mrzí nás i to, že už mezi námi není František Filipovský, Jiří Císler, Josef Somr a Míla Myslíková. A aby toho nebylo málo, tak ani samotný režisér Dušan Klein.