12 let bydlela v domě sama, pak odešla. Vášáryová z Pelíšků se přestěhovala do paláce, ve kterém žila šlechta

Legendární herečka Emília Vášáryová na konci loňského roku prodala rodinný dům a přestěhovala se do historického Paláce Motešických v centru Bratislavy.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Dvanáct let po smrti manžela Milana Čorby zavřela dveře domu, ve kterém spolu žili, a otevřela si nové v budově, kde se kdysi scházela uherská aristokracie. Žádný sentimentální útěk, žádné drama. „Rozhodla jsem se správně a v pravý čas,“ řekla herečka Emília Vášáryová, kterou čeští diváci znají především jako paní Krausovou z kultovního filmu Pelíšky, který jen o loňském Štědrém dnu sledovalo na České televizi 1,27 milionu lidí. VIP život zaznamenal, že Vášáryové je čtyřiaosmdesát let, stále hraje a o důchodu nechce slyšet. Stěhování pro ni nebyl konec. Byl to střih.

Dům se zahradou, kterou nazývala pokladem

Její muž Milan Čorba zemřel v květnu 2013. Měl podlehnout rakovině. Vášáryová v jejich společném domě zůstala sama, s knihami, s květinami a se zahradou, o které mluvila jako o pokladu. Dům v bratislavské čtvrti měl zastavěnou plochu 178 metrů čtverečních a zahradu o rozloze 242 metrů čtverečních. Dost prostoru pro vzpomínky, ale i dost práce pro jednoho člověka.

O manželovi říkala, že ji „držel svým humorem při životě“. Přesto se v rozhovorech vyhýbala patosu. Práce, domácnost, zahrada, to byl její recept na každý den. Jenže roky přibývaly a fyzická zátěž spojená s údržbou domu rostla. A tak se časem rozhodla, že tuhle kapitolu uzavře. „Nejsem sentimentální člověk,“ řekla v rozhovoru pro slovenský Koktejl. „Když se pro něco rozhodnu, už se k tomu nevracím.“ Dům podle dostupných informací koupila investiční společnost. Pryč z rodiny, pryč z minulosti.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Adresa, kde bydlela šlechta

Nová adresa zní Gorkého 5, Bratislava, Staré Město. Budova je známá jako Palác Motešických a její historie sahá do roku 1590. Dnešní podobu jí vtiskla baronská rodina Motešických přestavbou kolem roku 1840. Historické prameny je řadí k boční větvi rodu Majthényi, jednoho z významných uherských šlechtických rodů. V 19. století palác sloužil jako prestižní nájemní dům pro vyšší šlechtu. Sídlilo tu kasino magnátů i pánský jezdecký klub. Při korunovacích a zasedáních uherského sněmu v Prešpurku sem mířili příslušníci aristokracie z celého Uherska.

Dnes je z paláce něco jiného, a přitom v jádru totéž: exkluzivní adresa pro náročné nájemníky. V letech 2008 až 2010 prošel objekt rekonstrukcí, která spojila restaurovanou fasádu 19. století s moderní ustupující nástavbou. Výsledkem je rezidenční komplex s 21 nadstandardními byty o rozlohách zhruba 200 až 350 metrů čtverečních. Recepce funguje nepřetržitě, dům má bezpečnostní systém, výtah, podzemní garáže a zelený vnitroblok. Podle architektonického portálu ASB.sk šlo o jednu z nejcitlivějších bratislavských konverzí historické budovy na moderní bydlení.

Co to stojí a proč to dává smysl

Kolik Vášáryová za svůj byt platí, veřejně známo není. Orientační rámec ale nabízejí aktuální inzeráty ve stejném domě: nájmy se pohybují od zhruba 3 300 do 4 800 eur měsíčně, tedy přibližně 82 000 až 120 000 korun, plus služby a parkování v řádu dalších 400 až 700 eur. Jde o jednu z nejdražších rezidenčních adres v Bratislavě.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herečka si byt pronajímá, nekupuje. A právě v tom je praktická logika, která se ve vysokém věku opakuje:

• Méně údržby. Žádná střecha k opravě, žádná zahrada k sekání. O technický chod domu se stará správa budovy.
• Víc bezpečnosti. Nepřetržitá recepce, kamerový systém, výtah, věci, které v rodinném domě chybí.
• Uvolněný kapitál. Prodej domu přinesl prostředky, které nájem pokryjí na roky dopředu, aniž by herečka musela řešit hypotéku nebo investici do nové nemovitosti.
• Flexibilita. Pokud se změní zdravotní stav nebo životní situace, z nájmu se odchází snáz než z vlastního domu.

Nevýhoda je zřejmá: nájem nevytváří majetek a po skončení smlouvy může cena vzrůst. Ale pro čtyřiaosmdesátiletou ženu, která stále pracuje a chce žít bez závislosti na cizí pomoci, je to racionální volba.

Nová etapa, ne epilog

Vášáryová sama to pojmenovává jednoduše: „Něco starého končí a něco nového začíná.“ V novém bytě si prý zvykla rychle. Přestěhovala knihy, květiny a svůj pracovní rytmus. Dál hraje v Slovenském národním divadle, dál odmítá slovo důchod. Pro české publikum zůstane navždy paní Krausovou, která na Štědrý večer sleduje, jak se její filmový svět hroutí i drží pohromadě zároveň. V reálném životě udělala totéž, jen bez kamery a bez scénáře. Dvanáct let držela dům, ve kterém žila s mužem, jehož humor ji udržoval při životě. Pak se rozhodla, že je čas jít dál, a přestěhovala se do paláce, kde kdysi bydlela šlechta. Žádná nostalgie, žádné vysvětlování. Střih.