V 17 letech hrál ve Sněženkách, teď oslavil 61. narozeniny. Kopta žije ve vile z roku 1927, kterou postavil jeho dědeček

Václav Kopta, kterého diváci znají jako Radka Převrátila ze Sněženek a machrů, oslavil 21. června 2026 jednašedesáté narozeniny. Celý život přitom bydlí v domě, kde se narodil už jeho otec.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Nova

Když režisér Karel Smyczek v roce 1982 obsadil sedmnáctiletého studenta do role stydlivého gymnazisty Radka, sotva tušil, že z něj udělá jednu z nejrozpoznatelnějších tváří české filmové nostalgie. Václav Kopta tehdy neměl žádné herecké vzdělání, přesto se mu podařilo vtisknout postavě přesně tu směs nejistoty a klukovského šarmu, která dodnes funguje. Jenže příběh herce nekončí u jedné kultovní role. Začíná teprve za jejími kulisami, v prvorepublikové vile na pražské Hanspaulce, kde se prolínají osudy čtyř generací jedné rodiny.

Radek Převrátil a co přišlo potom

Po Sněženkách a machrech by se dalo čekat, že mladý herec naskočí na vlnu dalších filmových nabídek. Nestalo se. Kopta se místo toho vydal cestou, která ho zavedla do Semaforu, k psaní písňových textů a k divadelním prknům. Filmová pauza trvala roky. Dnes má za sebou desítky divadelních rolí, moderování i autorskou hudební tvorbu, od textů pro Lucii Bílou po vlastní koncertní projekty. Z „telecího věku“, jak sám období kolem Sněženek označuje, mu zůstala hlavně rozpoznatelnost. A vědomí, že jedna role dokáže definovat celou kariéru v očích veřejnosti, i když ta kariéra dávno vyrostla jinam.

Dům, který postavil dědeček legionář

Josef Kopta nebyl jen dědeček. Byl spisovatel, novinář, legionář a člen slavného okruhu pátečníků kolem Karla Čapka; v evidenci Památníku národního písemnictví figuruje po boku T. G. Masaryka i Edvarda Beneše. V roce 1927 si na Hanspaulce nechal postavit vilu. Vzal si na ni hypotéku, což v té době nebylo nic neobvyklého; čtvrť právě zažívala stavební boom a rostla jako ucelený soubor funkcionalistické architektury. Praha 6 dodnes pořádá komentované vycházky a výstavy věnované zdejším vilám; pracuje přitom s výběrem zhruba třiceti staveb.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Koptova vila mezi ně sice oficiálně nepatří, ale její příběh je v lecčems výmluvnější než architektonické skvosty z katalogů. Rodina v ní žije nepřetržitě téměř sto let. Čtyři generace. Žádná konfiskace, žádná restituce, jen tichá kontinuita, která je v českých dějinách dvacátého století spíš výjimkou než pravidlem.

Cochcárna, krb a věnování od Jana Masaryka

Srdcem domu je místnost, které rodina říká „cochcárna“. Krb, knihy, starožitnosti a atmosféra, která podle Koptových slov funguje jako rodinné mejdaniště. Právě tady visí obraz s věnováním, jehož text stojí za doslovnou citaci: „Josefu Koptovi, který poznal, že každá mince má dvě strany, i ta moje. Vděčně Jan Masaryk.“ Vazba obou mužů je doložitelná nejen přes pátečníky, ale i přes konkrétní literární spolupráci; Josef Kopta napsal předmluvu k Masarykově knize Volá Londýn.

Ještě silnější dojem ale zanechává dědečkova pracovna. Václav Kopta v jednom z rozhovorů popsal, že ji rodina dlouho nechávala ve stavu, v jakém ji Josef Kopta opustil: psací stůl, nábytek, osobní předměty. „Na každém kroku jsme na něj naráželi,“ řekl. Dům tak nefunguje jako muzeum, ale jako živý archiv. Podle sekundárních zdrojů ve vile nějaký čas pobýval i jistý pan Kovář, politický vězeň, který se znal s Koptovým strýcem z vězení a po propuštění neměl kam jít. Údajně tu žil kolem deseti let. Plné jméno ani bližší okolnosti se nepodařilo dohledat, ale i tato epizoda dokresluje charakter rodiny, která dům vnímala jako útočiště, ne jako investici.

Rodina pod jednou střechou

Dnes vilu obývá Václav Kopta s manželkou Simonou Vrbickou, herečkou a rozhlasovou moderátorkou, a jejich dvěma dcerami. Manželé jsou spolu přes třicet let a jejich vzpomínky na první setkání se rozcházejí způsobem, který prozrazuje víc než jakýkoli společný rozhovor. Simona popisuje nesmělé hraní ping-pongu u Kopty doma a ostych dívat se do očí. Václav totéž rámuje jako divoký studentský večírek, ranní slunce a pexeso. Dvě verze téhož příběhu, a obě jsou pravděpodobně pravdivé.

Starší dcera Františka vystudovala art management na VŠE a pak zamířila na konzervatoř, kde se věnuje psaní textů. Mladší Jana prošla Pražskou konzervatoří, byla přijata na HAMU a razí si vlastní cestu v muzikálu. Kopta o ní říká, že si uměleckou dráhu vybrala už kolem tří let a do muzikálu Troja prošla standardním konkurzem. Žádná protekce, žádný rodinný tlak, aspoň podle toho, co je veřejně doložitelné.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co dnes stojí kus Hanspaulky

Koptova vila veřejně naceněná není a rodina ji logicky neprodává. Pro představu ale stačí otevřít aktuální realitní nabídky: srovnatelná prvorepubliková vila na Hanspaulce o rozloze 528 metrů čtverečních na pozemku necelých tisíc metrů čtverečních se v červnu 2026 nabízí za téměř 80 milionů korun. Energetická třída G, tedy nejhorší možná. To znamená nejen vysokou tržní hodnotu, ale i průběžné náklady na vytápění, údržbu fasády, střechy a instalací, které u domu starého téměř sto let nejsou zanedbatelné.

Právě proto je Koptův případ zajímavý i z čistě praktického hlediska. Udržet prvorepublikovou vilu v rodině přes čtyři generace vyžaduje víc než sentiment. Vyžaduje to peníze, čas a ochotu neprodat v momentě, kdy trh nabízí osmicifernou částku. Václav Kopta slaví jednašedesátiny 21. června 2026. Dárek, který dostal už při narození, adresu, kde se prolíná rodinná paměť s dějinami republiky, si koupit nedá. Dá se jen zdědit a nepustit.