V denících si psala, že zemře mladá. Slunéčková to věděla roky předem, syn zápisky našel až po pohřbu

Karolína Slunéčková si celý život vedla soukromé deníky. Její syn Rudolf Vodrážka je otevřel až po matčině smrti a našel v nich opakující se strach z nemoci, který se nakonec naplnil.

Zdroj fotografie: Barbora.freiova369 / Creative Commons / CC BY-SA 4.0

Na Vinohradech ji znali jako sluníčko. Temperamentní, vtipná, rozjasňující každou zkušebnu i zákulisí. Kolegové vzpomínají na ženu, která dokázala rozesmát celý ansámbl ještě pět minut před premiérou. Jenže paralelně s tímhle zářivým obrazem existoval jiný svět, papírový, soukromý, pečlivě schovaný. Slunéčková si po celý život vedla sešity, které její syn později nazval „pocitovníky“. Zapisovala do nich dojmy, plány, pochybnosti. A taky obavy z nemocí, které se s postupem let měnily v něco, co Vodrážka zpětně označuje jako předtuchu.

Sluníčko s temným stínem v zápisech

Karolína Slunéčková se narodila 8. dubna 1934 a většinu kariéry spojila s Divadlem na Vinohradech. Diváci ji znali z desítek televizních inscenací i filmových rolí; Česká televize dodnes eviduje na jejím profilu desítky přehratelných titulů. Navenek působila jako člověk, kterému energie nikdy nedojde. Herec Jiří Krampol později vzpomínal, že o tom, jak vážně nemocná už byla, málokdo z okolí vůbec věděl.

Právě tady leží nejsilnější rozpor jejího příběhu. Veřejná persona a soukromý zápis žily vedle sebe, aniž se protínaly. Strach z nemocí si Slunéčková nechávala pro stránky svých sešitů. Podle synových pozdějších vzpomínek ho ale maskovat úplně neuměla, jen ho nepouštěla dál než k nejbližším.

Čtrnáct měsíců mezi dvěma úmrtími

Zlomovým momentem se podle Vodrážky stala nemoc a smrt kolegyně Niny Popelíkové. Ta zemřela 18. dubna 1982 na rakovinu. Pro Slunéčkovou to nebyla jen ztráta blízké přítelkyně. Byl to okamžik, po kterém se její dosavadní obavy, rozptýlené, obecné, zhustily do konkrétní předtuchy: že ji čeká stejný osud.

Od Nininy smrti do smrti Karolíny Slunéčkové 11. června 1983 uplynulo zhruba čtrnáct měsíců. Přesné datum diagnózy rakoviny plic se v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Bezpečně lze říct jen to, že nemoc postupovala v řádu měsíců, ne let. A že Slunéčková mezitím dál pracovala, dál vystupovala, dál byla tím sluníčkem, které od ní okolí očekávalo. Bylo jí devětačtyřicet.

Zdroj fotografie: Barbora.freiova369 / Creative Commons / CC BY-SA 4.0

Co syn v denících skutečně našel

Rudolf Vodrážka o matčiných „pocitovnících“ mluví veřejně přinejmenším od roku 2002, kdy Česká televize natočila dokument „Bylo to sluníčko“ v rámci cyklu Příběhy slavných. Pořad se od té doby opakovaně vracel na obrazovky, v letech 2005, 2014, 2016, 2018 i 2019, vždy u příležitosti výročí.

Vodrážkovy formulace jsou přitom opatrnější, než by člověk čekal. Nemluví o proroctví. Netvrdí, že matka s jistotou věděla, kdy a na co zemře. Mluví o strachu, o opakujících se obavách, o předtuše, která se po smrti Popelíkové zesílila. Sám přiznává, že neví, jestli si nemoc „přivolala“ psychikou, a zároveň připomíná, že Slunéčková byla silná kuřačka a že na rakovinu plic zemřel i její otec. Přesný doslovný přepis zápisků o vlastní smrti veřejně nikdy necitoval. Deníky zůstávají soukromé a jejich archivní uložení není potvrzené.

Rozpor, který přežil čtyři desetiletí

Podle nás je na celém příběhu nejpůsobivější právě ta propast mezi dvěma vrstvami jednoho života. Na jedné straně herečka, kterou si kolegové i diváci pamatují jako ztělesnění energie. Na druhé žena, která večer co večer otevírala sešit a zapisovala do něj pochybnosti, které by ten zářivý obraz rozbily. Syn tyto dvě vrstvy skládal dohromady až zpětně, po pohřbu, stránku po stránce. Proč deníky nečetl dřív, jestli k nim neměl přístup, nebo se k nim nedokázal přinutit, nikdy veřejně nevysvětlil.

Karolína Slunéčková zemřela 11. června 1983. Její „pocitovníky“ zůstaly zavřené ještě dlouho poté, co se zavřela rakev. Když je syn konečně otevřel, nenašel proroctví. Našel strach, který se naplnil.