„Nemusím se pořád přiblble usmívat.“ Vondráčková si užívá zápornou roli v Ulici, synům ale herectví nedoporučuje

Lucie Vondráčková vstoupila do Ulice jako záporná Soňa Čechová, a doma mezitím synům vysvětluje, proč by se herectví raději měli vyhnout.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Nova

Když se zpěvačka a herečka Lucie Vondráčková rozpovídala pro eXtra.cz o tom, co jí záporná role v seriálu Ulice přináší, použila formulaci, která sedí víc než jakýkoli slogan reklamky: „Nemusím se pořád přiblble usmívat.“ VIP život připomíná, že za tou větou se skrývá dvacet let princezen, víl, hodných holek a popletek. Konečně přišla postava Soni Čechové, která smí být nepříjemná, manipulativní a ostře názorová. Jenže tatáž žena, která si na place užívá konflikt a nelíbivost, doma staví kolem svých dvou synů docela jiný svět. Herectví jim aktivně nedoporučuje. Ne proto, že by jím pohrdala. Spíš proto, že ví, co stojí.

Soňa Čechová: tři roky cesty od zástupkyně k záporné hrdince

Na podzim 2023 vstoupila Vondráčková do devatenácté sezony Ulice jako Soňa Čechová, bývalá ředitelka základní školy, učitelka angličtiny a tělocviku, která nastupuje jako zástupkyně ředitelky Magdy Procházkové. Zpočátku vypadala jako ambiciózní, ale zvládnutelná kolegyně. Postupně se ale profilovala jako manipulativní hráčka, která jde tvrdě po ředitelském křesle a neváhá k tomu použít intriky i emocionální nátlak. Teď je Soňa ještě složitější. Po blackoutu a uvěznění ve výtahu s Ájou se u ní podle oficiálních materiálů TV Nova rozjíždí linka klaustrofobie, úzkostí a panických atak. Jednorozměrná mrcha dostává zranitelnější vrstvu.

V pořadu TALK! s to loni Vondráčková řekla ještě přímočařeji: „Líbí se mi být čertíci. Je to osvobozující.“ Diváci Soňu nesnášejí, a přesně to je podle ní znamení, že postava funguje. Kladná role vyžaduje neustálou vstřícnost, krásu a bezkonfliktnost. Záporná poloha dává prostor jít do ostřejšího projevu, který by si v běžném životě nedovolila. Sama přiznává, že pro část publika bylo zpočátku těžké přijmout, že někdejší pohádková princezna hraje takovou mrchu. Později ale lidé pochopili, že jde i o zábavný ventil: Soňa je ve své zarputilosti občas komická. A právě ten prostor mezi dramatem a směšností Vondráčkovou baví nejvíc.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Žár od devíti let, a proč ho u synů nehledá

Vondráčková začala hrát v devíti letech. Když mluví o tom, co herectví vyžaduje, používá slovo „žár“, neuhasitelný vnitřní tah, který člověka žene na jeviště nebo před kameru bez ohledu na okolnosti. U sebe ho cítí od dětství. U synů ho nezaznamenala. A netlačí je. Bez toho žáru a bez disciplíny podle ní obor nedává smysl, je příliš nejistý, příliš závislý na image a příliš náročný na psychiku. V rozhovoru pro iDNES popsala, jak po návratu z Kanady trvalo zhruba tři roky, než se znovu dostala do povědomí českých režisérů a divadel. Tuhle zkušenost svým klukům ušetřit chce.

Paradox kariéry Vondráčkové je v tom, že ji česká veřejnost stále vnímá primárně jako zpěvačku. Ona sama ale říká, že herectví má vystudované a že se díky Soně a divadelním rolím konečně dostala tam, kam vždycky patřila. Diváci si ji začínají dávat do kolonky herečka, a ona to vítá. Soňa Čechová jí dala něco, co princezny a víly nemohly: právo být na obrazovce nepříjemná, složitá a lidská zároveň. A její synové mezitím čtou knihy, běhají po hřišti a hledají vlastní cestu, bez tlaku na to, aby pokračovali v rodinném řemesle.