Tohle už je i na mě moc. Jiřina Bohdalová překvapila otevřenou zpovědí o stáří a problémech

Jiřina Bohdalová v Show Jana Krause poprvé veřejně přiznala, že svůj věk vnímá jako „přes míru“. Čtyři dny před 95. narozeninami.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Kdo sledoval Bohdalovou posledních třicet let, zvykl si na jeden obraz: žena, která odmítá zpomalit, která v důchodu by podle vlastních slov „umřela“ a která na každém veřejném vystoupení působí, jako by jí čas ubíhal pomaleji než ostatním. Právě proto mnohé zarazilo, co zaznělo 29. dubna 2026 na Primě. Žádná nová diagnóza, žádné drama s rychlou záchrankou. Místo toho klidná, sebeironická věta o tom, že už je opravdu přes míru stará, a série konkrétních detailů, které ukázaly, jak vypadá každodenní realita člověka, který se blíží ke století.

Chytré hodinky jako záchranná brzda

Nejsilnější moment rozhovoru nebyl emotivní, ale praktický. Bohdalová přiznala, že nosí chytré hodinky, ne jako módní doplněk, ale jako nouzovou pojistku pro případ pádu. Sama s nadsázkou poznamenala, že „sebou práská na zem pořád“. I když je bezpečnější číst to jako typickou bohdalovskou hyperbolu, jádro výpovědi je jasné – doma padá a nejhorší je vstávání ze země.

Pro herečku, která ještě na Nový rok 2026 zdůrazňovala, že přišla po svých, sama se oblékla a nalíčila, je tohle výrazný posun. Ne v tom, co dělá, ale v tom, co o sobě říká nahlas.

Věk jako téma, ne jako tabu

Bohdalová nikdy nepatřila k lidem, kteří svůj věk tají. Rozdíl je v tónu. V roce 2021, kdy slavila jednadevadesátiny, mluvila hlavně o aktivitě a pohledu dopředu. Přiznala tehdy jedinou praktickou úpravu: přesunula si ložnici z patra dolů, protože schody už nezvládala. Ale celkový vzkaz byl vzdorovitý, nechci se zastavit, nechci odpočívat, nechci být stará.

Zdroj fotografie: Nextfoto

O pět let později je rétorika jiná. Stále soběstačná, stále ironická, ale poprvé veřejně pojmenovává limity bez toho, aby je hned převálcovala vtipem nebo energií. Součástí rozhovoru u Krause bylo i komické střetnutí s umělou inteligencí v telefonu, digitální asistenti jí podle všeho nerozuměli a vznikala nedorozumění, která bavila publikum. Pod povrchem ale zůstává fakt, že technologie, které mají seniorům pomáhat, pro ni představují další bariéru.

104letá kolegyně jako zrcadlo

Překvapivou linku rozhovoru tvořila zmínka o Alexandře Myškové, 104leté české herečce žijící v Norsku. Bohdalová si ji podle upoutávky Prima vyhledala sama, zajímalo ji, jak se dá „využít ještě dál“. Není to patetické hledání smyslu života. Spíš pragmatický průzkum – někdo je o devět let starší a funguje. Co dělá jinak?

Tenhle detail říká o Bohdalové víc než cokoliv jiného v celém rozhovoru. I když přiznává, že je toho na ni moc, pořád hledá způsob, jak pokračovat.

Týden, který shrnul celou dekádu

Poslední dubnový týden roku 2026 nabídl Bohdalovou ve třech různých kulisách. Nejdřív 26. dubna vyprodaná veřejná oslava v Divadle Hybernia v rámci Toboganu Aleše Cibulky, osm set diváků a překvapivý pozdrav Gérarda Depardieua z lóže. O tři dny později intimnější formát u Krause, kde místo oslavných proslovů zazněla upřímnost o pádech a hodinkách. A 3. května samotné 95. narozeniny.

Zdravotní kontext přitom není nový. V červnu 2025 Bohdalová podstoupila plánovanou katetrizaci srdeční chlopně, která podle CNN Prima NEWS proběhla bez komplikací. Po zákroku se zotavovala doma s pomocí dcery Simony Stašové a dlouholeté asistentky. Dubnové vystoupení tedy nesignalizuje nový zdravotní zlom, spíš ochotu mluvit o tom, co dřív zůstávalo za zavřenými dveřmi.

Bohdalová neoznámila konec kariéry ani odchod z veřejného života. Udělala něco těžšího – před kamerou řekla, že stáří bolí, a pak se zvedla a šla dál.