Tejfarová ze Slunce, seno, dostala roli k narozeninám. Pak zmizela z filmu, vstoupila do sněmovny a dnes žije v Paříži

Když Nova nedávno znovu nasadila Slunce, seno a pár facek, miliony diváků viděly inženýrku Tejfarovou. O ženě, která ji hrála, přitom většina neví skoro nic.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Kateřina Lojdová patří k nejpodivnějším životopisům české popkultury. Jedna kultovní role, žádná herecká kariéra po ní, a místo toho tři radikálně odlišné profesní životy: poslankyně za ODA, stavební dozorkyně a dnes psychoterapeutka s praxí rozdělenou mezi Prahu a Paříž. Příběh, který začal u kuchyňského stolu v domácnosti její matky.

Scénář se psal u nich doma

Traduje se, že Lojdová dostala roli Gábiny Tejfarové „k narozeninám“. Skutečnost je prozaičtější a zároveň zajímavější. Scenárista Petr Markov tehdy žil s její matkou a scénář k trilogii Slunce, seno… vznikal doslova u nich doma. Lojdová byla po ruce, Zdeněk Troška ji viděl a rozhodl, že se do role hodí. Pozdější retro-texty z toho udělaly ostřejší příběh o „dárku k narozeninám“ a „roli psané na míru“, sama Lojdová to ale v rozhovoru pro CNN Prima News formuluje střízlivěji. Markov ji zkrátka znal, Troška ji obsadil. Žádná konkurzní pohádka, ale ani žádný cynický kalkul.

Ve filmech Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika pak hrála po boku Jiřího Lábuse, který u herectví zůstal natrvalo. Lojdová ne. Herectví později označila za „marginální etapu života“ a „veselý začátek“. Nic víc.

Z mítinků ODA rovnou do sněmovny

Obrat přišel na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Občanská demokratická aliance ji oslovila, aby moderovala předvolební mítinky, veřejné vystupování jí nečinilo potíže, měla za sebou hlasatelství i učitelskou praxi. Při výjezdech po republice se seznámila s vedením strany a Jan Kalvoda ji nakonec požádal o kandidaturu. V roce 1992 byla zvolena do České národní rady, po transformaci pokračovala ve Sněmovně Parlamentu ČR. Sama říká, že ji tam dostaly preferenční hlasy, přeskočila kandidáty před sebou na listině.

Nebyla přitom jen tvář na plakátu. Seděla v zahraničním výboru, jezdila lobbovat po evropských parlamentech. Zvolením si ale podle vlastních slov „zabouchla dveře do umělecké scény“. Vědomě. Žádný vyhazov, žádné drama, prostě jiná práce, jiný svět. Zánik ODA v druhé polovině devadesátých let ji mrzí dodnes, ale návrat k herectví nepřišel.

Od bourání koupelen k psychoterapii

Po politice následovala kapitola, kterou by u někdejší filmové hvězdy čekal málokdo. Lojdová rekonstruovala domy a byty, kreslila projektovou dokumentaci, bourala, stavěla koupelny a kuchyně. Řemeslná, fyzická práce, žádný červený koberec. Paralelně psala fejetony pro Český rozhlas Dvojka, kde je její autorský archiv dohledatelný dodnes.

Postupně se přesunula k psychoterapii. Sama přiznává, že obor ji překvapil blízkostí k herectví, schopností naslouchat, rozumět emocím, číst druhé. Dnes je registrovanou psychoterapeutkou v České asociaci pro psychoterapii s hlavním pracovištěm v Praze 5 a dalším pracovištěm ve Francii.

Paříž, Praha a zpátky

Pařížská kapitola má konkrétní kontury. Manžel Lojdové, diplomat Michal Fleischmann, zastával v letech 2020–2024 post českého velvyslance ve Francii. Lojdová ho doprovázela a v Paříži nebyla jen pasivní partnerkou diplomata; v roce 2021 převzala čestný patronát nad festivalem Czech-In, přehlídkou českého filmu ve Francii. Na podzim 2024 už ale sama mluvila „po návratu z Francie“.

Dnes se podle dostupných stop pohybuje mezi oběma městy. Říct, že „žije v Paříži“, je zkratka; přesnější je, že má profesní i osobní vazbu na Prahu i na Paříž a ani jedno z toho nepůsobí jako dočasná zastávka.

Jeden film, tři životy

Na setkání v Hošticích u Volyně, kde se v roce 2014 sešli pamětníci trilogie, řekla Lojdová o Troškovi, že je „pořád stejně úžasný člověk“, a poděkovala mu za to, co tehdy natočil. Žádná nostalgická lítost, žádné „kdybych tehdy zůstala u filmu“. Spíš věcné konstatování člověka, který jednu ikonickou roli vzal jako odrazový můstek, a pak skočil úplně jinam, než kam by kdokoli čekal.