Chceš pracovat a mít rodinu? Musíš být dobrá. Tatiana Dyková otevřeně o tlaku na ženy i o tom, proč blízkým nedokáže říct ne

Karavan, chůva, vyjednaná pozice na place. Bez toho se podle Tatiany Dykové mateřství a herecká kariéra skloubit nedaly.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Mateřtství je pořádný zásek do kariéry každé ženy. VIPŽivot zaznamenal, že své o tom ví i herečka Tatiana Dyková. V podcastu Bubliny na Proženy se nerozpovídala o tom, jak se dá všechno hravě zvládnout. Mluvila o tom, jak české herečky, včetně ní, roky přijímaly nevýhodné podmínky jako normu, protože jim nikdo neukázal, že to může fungovat jinak. A vedle systémového tlaku otevírá ještě intimnější téma: proč žena, která v práci odmítá projekty bez zaváhání, nedokáže říct ne vlastní rodině.

Být dobrá neznamená mít talent

Výrok „musíš být dobrá“ zní na první poslech jako motivační plakát. V kontextu rozhovoru je to ale popis nepsaného pravidla českého filmového průmyslu. Dyková ho vysvětluje konkrétně: pokud herečka chtěla zároveň točit a být s malými dětmi, potřebovala takovou pozici, aby si na place prosadila vlastní karavan a chůvu. Tedy zázemí, které jí nikdo automaticky nenabídl. Kdo takovou pozici neměl, stál před volbou, buď kariéra, nebo rodina. Dyková říká, že v období, kdy měla malé děti, „neměla na to kapacitu“ situaci analyzovat. Žila v presu, řešila logistiku den po dni. Teprve zpětně vidí, že problém nebyl v ní, ale v systému, který s mateřstvím hereček jednoduše nepočítal.

Dyková se také svěřila s tím, že vyrůstala jen s maminkou a bratrem. Jako dítě vnímala, že to máma má těžké, a nechtěla jí přidělávat starosti. Naučila se nevyčnívat, nezlobit, vyhovět. „Programy v hlavě,“ říká tomu dnes. V dospělosti se ty programy projevují paradoxně. V práci odmítat umí, dlouhodobě si vybírá projekty intuitivně a lidi prý překvapuje, když roli nebo nabídku odmítne. Ale u nejbližších lidí hranice nastavit nedokáže. Dyková to nepodává jako stížnost, spíš jako pozorování. Pojmenovává vzorec, který zná spousta žen vychovaných k poslušnosti: být hodná holčička, poslouchat, i když nesouhlasíš. A přiznává, že „vyklubání“ z toho je práce na roky.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Od přepáleného sebevědomí ke snaze vyhovět všem

Svou profesní dráhu Dyková popisuje ve třech fázích. Na začátku jela „na plné čáře s obrovským sebevědomím“, chráněná tím, čemu říká „ochrana bojovníka“. Kolem třiatřiceti přišel zlom, začala si všímat, že ji ne každý považuje za bezchybnou. Následovalo vystřízlivění, vědomé vyžadování kritiky od kolegů a režisérů. Jenže pak se kyvadlo přehouplo do druhého extrému. Místo sebejistoty přišla snaha vyhovět všem. Teprve postupně, i díky rolím, skrz které si mohla „vyzkoušet spoustu jiných postojů“, našla něco mezi. „Teď to balancuju,“ shrnuje. Bez triumfálního tónu, bez iluze, že je hotovo.

Dyková je profesně i mediálně viditelná. Na jaře třeba se připravovala na roli advokátky Denisy v původním seriálu My nejsme sekta pro Primu. Scenáristka a režisérka Andrea Sedláčková popisuje seriál jako příběh o manipulaci, spravedlnosti a situacích, kdy je člověk současně pachatelem i obětí. Dyková sama říká, že ji přitáhl motiv lidí, kteří z nespokojenosti nebo vnitřních zranění hledají společenství, kde budou přijatí, a nerozpoznají hranici mezi léčivým vedením a manipulací. A teď běží čtrnáctá řada StarDance, v níž soutěží její manžel Vojtěch Dyk s Catharinou Málek. Dyková o tom mluví s humorem, prý její rady nepotřebuje. Vojta Dyk v rozhovoru pro Českou televizi zase říká, že si chce v tempu soutěže udržet čas na ženu a děti. Rodinné téma se tak vrací z obou stran.