Půjčil mu peníze a sehnal dům. Svoboda mu za to vzal Bartošovou a ani se neomluvil, prozradil tenkrát Štaidl

Ladislav Štaidl ve svých pamětech popsal, jak mu Karel Svoboda podle jeho slov odlákal Ivetu Bartošovou, a smlouva už byla podepsaná dřív, než se o tom vůbec dozvěděl.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Příběh dvou nejúspěšnějších českých skladatelů populární hudby, kteří bydleli kousek od sebe v Jevanech, se na konci devadesátých let proměnil v tiché drama o loajalitě, penězích a jedné zpěvačce. Ladislav Štaidl to v autobiografii Víno z hroznů, vydané v roce 2003, vylíčil jako osobní zradu člověka, kterému pomohl pořídit dům a kterého považoval za blízkého přítele. Svobodova verze se veřejně nikdy neobjevila. Zbývá tedy rekonstrukce z toho, co Štaidl napsal, co Bartošová řekla v dobovém rozhovoru a co naznačují lidé z jejich okolí.

Sousedé v Jevanech, kteří si přestali věřit

Štaidl v pamětech popisuje, že Karlu Svobodovi obstaral sousedství v Jevanech a jeho rodina mu finančně pomohla při pořizování domu. Přesnou částku nikdy neuvedl, ale opakovaně zdůrazňoval, že šlo o gesto blízkého přátelství, ne o obchodní transakci. Jevany pro oba znamenaly víc než adresu. Bylo to místo, kde se potkávali jako sousedé, kde jejich rodiny fungovaly vedle sebe. Právě proto Štaidl automaticky předpokládal, že když Svoboda dostane nabídku spolupracovat s Bartošovou, odmítne ji. Z respektu. Z loajality.

Nestalo se. Když Štaidl téma otevřel, zjistil, že smlouva na účinkování Ivety v muzikálu Dracula už existuje. Podle jeho slov mu to Svoboda předem nepřiznal a celou věc „vykličkoval“. Veřejně doloženou omluvu ani vysvětlení ze Svobodovy strany se dodnes nepodařilo dohledat.

Dracula jako zlomový bod, ale ne v roce 1995

Častá zkratka říká, že Bartošová odešla ke Svobodovi v první polovině devadesátých let. Realita je přesnější. Muzikál Dracula měl premiéru 13. října 1995 a do roku 1998 ho vidělo přes 1,2 milionu diváků, jak uvádí Český rozhlas. Iveta Bartošová je ale s projektem veřejně pevně spojena až v létě 1997. V dobovém rozhovoru pro časopis Vlasta z téhož roku mluví o Draculovi jako o splněném snu, o naskočení do „rozjetého vlaku“, a označuje muzikál za svou hlavní pracovní prioritu.

Spor tedy kulminoval dva roky po premiéře, v období, kdy Bartošová po narození syna hledala cestu zpět na jeviště. Štaidl chtěl brzdit, prosazoval rodinný režim, a dokonce si vymínil limit, kolikrát smí měsíčně v Draculovi vystupovat. Svoboda naopak viděl příležitost. Nabídl jí velký comebackový projekt s obrovskou diváckou základnou, a to i přes její tehdy pošramocený mediální obraz.

Dva modely, jedna hvězda

Jádro celého konfliktu nebylo jen osobní. Šlo o střet dvou zcela odlišných přístupů k řízení kariéry jedné zpěvačky. Štaidl fungoval jako skladatel, producent i manažer v jedné osobě, v modelu „stáje“, kde měl nad svými interprety téměř úplnou kontrolu. Bartošová byla jeho největší hvězda a zároveň partnerka. Odchod z jeho okruhu znamenal ztrátu na obou frontách.

Svoboda představoval opak: otevřenou nabídku do projektu, který už běžel a měl vlastní dynamiku. Bartošová po přestupu krátce působila i ve Svobodově agentuře, byť jen několik měsíců. Trvalý manažerský přesun se z toho nestal, ale symbolický průlom ano.

Zdroj fotografie: Česká televize

Podle výpovědi Egona Kulhánka, kterou citovala TV Nova, mezi oběma skladateli existovala dlouhodobá tichá rivalita, vzájemný respekt smíšený se soupeřením. Nabídka pro Bartošovou latentní napětí proměnila v otevřený konflikt.

Co Štaidl napsal, a co zůstává neověřené

Paměti Víno z hroznů vyšly až šest let po popisovaných událostech. Štaidlův popis je retrospektivní, formovaný odstupem a pravděpodobně i hořkostí. Důležité je proto oddělit to, co je doložitelné, od toho, co zůstává jeho interpretací.

Doložitelné je toto:

• Bartošová se v roce 1997 připojila k muzikálu Dracula.
• Následně krátce působila ve Svobodově agentuře.
• Štaidl v pamětech popsal finanční pomoc Svobodovi i pocit, že ho přítel obešel.

Méně pevně stojí partnerská rovina. Titulek „vzal mu Bartošovou“ Štaidl sám rámoval hlavně profesně, i když osobní zásah byl zjevný. Přímé vyjádření Bartošové k tomu, že si uvědomovala dopad svého rozhodnutí na přátelství obou mužů, se dohledat nepodařilo. Z jejího rozhovoru z roku 1997 je ale patrné, že Dracula pro ni byla vědomá a vítaná kariérní volba.

Usmíření, které nepřišlo nahlas

Štaidl s odstupem let přestal Svobodu vnímat nepřátelsky. V pamětech napsal, že ho začal znovu chápat jako velký talent zatížený vlastními tragédiemi. Jizva ale zůstala. Veřejný popis konkrétního smírného rozhovoru nebo okamžiku usmíření dostupné zdroje nepřinášejí, šlo spíš o postupné vyhasínání hněvu než o dramatické odpuštění.

Pro Štaidlovu širší veřejnou pověst byly nakonec významnější jiné věci: kontroverzní výroky k listopadu 1989, ústup z popmusic do byznysu, pozdější izolace. Spor o Bartošovou zůstal epizodou, která ale odhalila něco podstatnějšího než pouhý osobní konflikt. Ukázala, jak křehké jsou vztahy v prostředí, kde se přátelství, peníze a tvůrčí ambice míchají do jednoho koktejlu. A že někdy stačí jedna podepsaná smlouva, aby se sousedé v Jevanech přestali zdravit.