Svěrák se za Trhák roky styděl, scénář psal s odporem. Režisér Podskalský ho do filmu prakticky donutil

Scénář k jedné z nejcitovanějších českých komedií vznikl jako vynucená protislužba, napsaný „horkou jehlou“ a bez lásky autorů.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Rok 1980, barrandovské ateliéry. Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak odevzdávají scénář k hudební komedii, kterou si sami nevybrali, jejíž žánr jim byl zadán zvenčí a na kterou měli zoufale málo času. O čtyřicet let později Svěrák přiznal, že se za výsledek roky styděl. Jenže právě Trhák si mezitím vybudoval kultovní status, který uhlazenější tituly téhož období nedokázaly získat. Příběh jeho vzniku vysvětluje proč, a začíná u dluhu, který nešlo nesplatit.

Dluh jménem Kulový blesk

Klíč k pochopení celé situace leží o pár let dřív, u filmu Kulový blesk. Ladislav Smoljak tehdy neměl na Barrandově žádnou režijní historii a studio mu nedůvěřovalo. Byl to právě Zdeněk Podskalský, zkušený a respektovaný režisér, kdo Smoljaka prosadil jako spolurežiséra navzdory institucionálnímu odporu. Bez Podskalského by se Smoljak k režii pravděpodobně nedostal.

Když pak Podskalský Kulový blesk dotočil, obrátil se na oba autory s vlastním přáním: napsat mu parodii na muzikál. Stanovil termín. A Svěrák se Smoljakem, jak Svěrák později řekl, „nemohli odmítnout“. Nebyl to nátlak smlouvou ani výhrůžkou. Byl to závazek vůči člověku, který jim předtím otevřel dveře. Hana Zagorová na Podskalského vzpomínala slovy, že měl takové osobní kouzlo, že mu prostě nikdo nedokázal nic odmítnout.

Horkou jehlou a s pocitem viny

Svěrák v rozhovoru pro bulletin Letní filmové školy popsal, co následovalo, bez příkras. Scénář vznikal ve spěchu, pod tlakem cizího žánrového zadání. Autoři věděli, že textu „nedali, co to chtělo“. Nebylo to jejich téma, nebyl to jejich rytmus práce. Výsledkem byl pocit scenáristické nedotaženosti; stud nikoli z toho, že by film diváky urazil, ale z vědomí, že mohli napsat víc, kdyby měli čas a vlastní motivaci.

Tohle je podstatný rozdíl. Svěrák se nestyděl za popularitu Trháku ani za diváky, kteří si ho zamilovali. Styděl se za proces. Za to, že profesionál jeho formátu odevzdal práci, o které sám věděl, že není dotažená.

Skoro milion diváků a Bécaud, který nepřijel

Trhák měl premiéru v roce 1981 a vidělo ho 975 tisíc diváků, čtvrté místo mezi filmy dvojice Smoljak–Svěrák. Číslo, které by lecjaký český režisér bral za životní úspěch. Produkční historie přitom skrývá ještě jednu kuriozitu: o hudbu k filmu projevil zájem francouzský šansoniér Gilbert Bécaud, nabídl dokonce poloviční honorář a složení celé hudby. Barrandovská produkce ale projekt zastavila; doložené jsou finanční důvody, byť nelze vyloučit, že roli hrály i další okolnosti.

Zdroj fotografie: Česká televize

Film nakonec funguje i bez Bécauda. Metahumor, přepálené figury, parodie na muzikálovou pompéznost, to všechno dohromady vytvořilo směs, která paradoxně stárne lépe než pečlivěji vystavěné komedie téže éry. Právě ty „švy“ rychlé výroby, které Svěráka trápily, dávají Trháku jeho specifickou energii.

Čtyřicet let ke smíření

Nejpozději v roce 2021 Svěrák veřejně řekl: „Už se za něj nestydím.“ A nešlo jen o diplomatickou frázi. Jmenoval konkrétní scénu, na kterou se při sledování sám těší, moment, kdy Smoljak jako viník filmového výbuchu prchá před producentem. Nejdřív jdou krokem, pak zrychlují a nakonec pádí. Gradace a timing, ne samotný efekt. Scenárista, který se za svůj text roky styděl, si po čtyřech dekádách dokázal přiznat, že některé gagy prostě fungují.

Srovnání s jejich cimrmanovskými filmy je výmluvné. Jára Cimrman, ležící, spící nebo Nejistá sezóna vznikaly jako organické rozšíření jejich vlastního divadelního světa; Redkace VIPŽivot si všimla, že je Národní filmový archiv popisuje jako neplánovanou trilogii přenášející fenomén Divadla Járy Cimrmana na plátno. Trhák byl pravý opak: cizí zadání, cizí žánr, cizí tempo. A přesto si vydobyl místo hned vedle nich.

Kde Trhák vidět dnes

Kdo si chce ověřit, jestli gradace scény s výbuchem opravdu funguje, najde film aktuálně na streamovací platformě FilmBox+. Bezplatná varianta v době psaní článku dostupná není. V lineární televizi se Trhák průběžně vrací na filmových kanálech, konkrétní termín dalšího vysílání se ale mění.

Trhák zůstává důkazem, že kultovní film nepotřebuje nadšené tvůrce. Stačí talent, který funguje i pod tlakem, a publikum, které si z nedokonalosti udělá rituál.