Bál se vracet domů, co ho zase čeká. Krampol po smrti ženy přiznal úlevu, kterou si vyčítal do konce života

Herec Jiří Krampol žil roky v permanentním krizovém režimu. Když jeho žena Hana v srpnu 2020 zemřela, přišel smutek, a s ním i pocit, za který se styděl.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herec a dabér Jiří Krampol jistou dobu prožíval dost složité období. VIP život zaznamenal, že před pár lety, téměř dva roky po smrti své ženy Hany, řekl něco, co se od truchlícího manžela nečeká: „Spadlo ze mě i všechno napětí.“ A vzápětí dodal, že Haničku miloval. Obojí platilo současně. Obojí bylo pravda. Právě ten souběh, úleva a láska ve stejné větě, odhaluje, čím si herec a bavič prošel v posledních letech manželství, o kterém veřejně mluvil jen postupně, po kouskách, jako by sám hledal odvahu pojmenovat, co se doma dělo.

Co znamenalo „bát se vrátit domů“

Krampol to popsal ještě za Hanina života. Když odjížděl na vystoupení, svíral ho strach, co doma najde. Nebyla to fráze. Konkrétní situace, které veřejně vylíčil, vypadaly takhle:

• Hana hrozila skokem z okna.
• V noci ho budila i pětkrát, protože chtěla prášky.
• Byt byl zakouřený, kouřila dvě cigarety najednou na záchodě.
• V lednici nebylo jídlo.
• Za jedinou noc prohrála v kasinu čtvrt milionu korun.
• Po hádkách volala policii.

Tohle nebyl jednorázový exces. Byl to režim, který trval roky. Podle Krampolových vlastních slov posledních šest až deset let soužití připomínalo mučení. Přitom ještě v roce 2012, v rozhovoru pro Blesk, spolu vystupovali jako pár, který drží při sobě navzdory všemu. „Dělám kraviny, stejně tě miluju,“ říkala Hana. A Krampol přikyvoval.

Pád, který nezačal alkoholem

Hanin příběh nebyl jen o lahvi. Krampol v roce 2018 veřejně spojoval její pití s izolací, život po boku známého herce, narušené rodinné vazby, ztráta kontaktů. V roce 2017 mluvil o závislosti na lécích, o tom, že Hanka roky prakticky nevycházela z bytu, seděla doma a fyzicky chátrala. Alkohol a prášky byly viditelný symptom. Pod nimi ležela sociální izolace, nehybnost a psychický rozpad, na který systém neměl odpověď.

Krampol to neřešil pasivně. Obíhal lékaře, sháněl léčbu, řešil hospitalizace v Bohnicích i v Červeném Dvoře. Mluvil dokonce o zbavení svéprávnosti jako jediné cestě, jak Hanu dostat na léčení proti její vůli. Ambulantní léčba po propuštění narážela na nedostatek lůžek a opakované relapsy. Každý pokus o nápravu končil návratem do stejného bytu, ke stejným lahvím, ke stejnému vzorci.

Dva jazyky jednoho manželství

Za Hanina života Krampol volil jazyk loajality. Mluvil o osudové lásce, vysvětloval její pády osaměním a stresem, veřejně ji bránil. Ano, občas proniklo ven slovo o vyčerpání, o potřebě odpočinku, když byla žena v léčebně. Ale definitivní pojmenování přišlo až po její smrti. V dubnu 2022 pro eXtra.cz řekl: „Byl jsem z ní vyřízený.“ A ve stejném rozhovoru dodal, že na ni vzpomíná jen v dobrém. Nebyl to rozpor. Byla to pravda člověka, který roky fungoval v krizovém režimu a teprve zpětně dokázal říct nahlas, co ho to stálo.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Za jejího života ještě chránil její důstojnost. Po její smrti chránil svou paměť a přiznal cenu, kterou za soužití platil. Hanina sestra Marie Kottová to v červnu 2026, k Haniným nedožitým pětašedesátinám, viděla jinak v akcentu, ne v jádru. Zdůrazňovala, že se měli rádi, že byli spolu šťastní, že tvořili blízký pár. Současně potvrdila, že Hanka byla „hodně nemocná“. Není to rozpor s Krampolovými slovy. Sestra popisovala vztah. Krampol popisoval domácí provoz a pečovatelskou zátěž. Obě perspektivy jsou legitimní.

Úleva, která nepopřela lásku

Hana Krampolová zemřela 2. srpna 2020. Vstala od stolu, spadla a vykrvácela. Krampolova první reakce byl šok, říkal, že mu ještě nedošlo, co se stalo. Do jara 2022 už otevřeně přiznával, že z něj spadlo napětí, že fyzicky i společensky pookřál. Zároveň ale tvrdil, že doma stále cítí Hanina „ducha“. Chodil na její hrob na Olšanských hřbitovech, kde ležela vedle svých rodičů Marie a Václava. Chodil často. A přál si jediné: být jednou pohřben vedle ní. To přání se splnilo 29. září 2025. Po dohodě s Marií Kottovou byly Krampolovy ostatky uloženy do rodinného hrobu na Olšanech. Muž, který se roky bál vracet domů, nakonec dobrovolně zvolil místo vedle ženy, kvůli které ten strach zažíval.

Paradox, který zná každý pečující

Krampolův příběh není ojedinělý. Tisíce lidí v Česku pečují o partnera se závislostí, s psychickým onemocněním, s rozpadajícím se zdravím, a když ten člověk zemře, cítí úlevu. A pak se za ni stydí. Protože úleva a láska se zdají neslučitelné. Nejsou. Úleva neznamená, že člověk nemiloval. Znamená, že permanentní krizový režim má svou hranici a tělo i mysl si po ní řeknou o klid. Krampol tu úlevu přiznal veřejně. A pak roky chodil na hrob, mluvil o Haně s něhou a chtěl ležet vedle ní. Právě ten souběh, ne jedno, nebo druhé, je to nejpoctivější, co o svém manželství řekl.