Komplikovaný vztah se synem a pocit viny. Jiří Štěpnička před smrtí přiznal, že nebyl dobrým otcem

Herec, který celý život opěvoval rodinu jako nejvyšší hodnotu, opakovaně veřejně přiznával, že právě v ní zanechal nejhlubší dluhy.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Jiří Štěpnička zemřel 11. října 2026 jako jedna z nejuznávanějších tváří české činohry a dabingu. Půl století na prknech Národního divadla, téměř stovka divadelních rolí, Cena Thálie, Cena Františka Filipovského. Veřejnost ho znala jako ztělesnění profesní stálosti a rodinné soudržnosti. Jenže právě o rodině mluvil v posledních dvou dekádách způsobem, který s tímto obrazem ostře kontrastoval. Už v roce 2011 v rozhovoru pro deník Právo řekl: „Nemyslím ani, že jsem byl moc dobrý otec… že bych se nějak aktivně zapojoval do výchovy, tak to ne. Rodičovské ambice jsem neměl.“ A v březnu 2025, rok a půl před smrtí, před kamerami Blesk TV vyslovil větu ještě tvrdší, že se synem Jakubem „se nenávidí“ a „nesnáší se vzájemně“.

Sedmnáct let bolesti: od kolapsu po veřejné doznání

Kořeny rozkolu sahají přinejmenším do jara 2008. Tehdy Blesk informoval, že Jakub Štěpnička, povoláním lékař, se pokusil o sebevraždu. Herec podle tehdejších informací z jeho okolí nervově zkolaboval a synův čin si kladl za vinu. Šlo o první veřejně zachycenou stopu hlubokého rodinného zranění.

O tři roky později, 6. srpna 2011, přišla sebekritická reflexe v rozhovoru pro Novinky. Štěpnička v něm nejprve vyznal úctu k rodině, nazval ji „tou největší hodnotou“, a vzápětí přiznal, že sám tuto hodnotu v praxi nenaplňoval. Iniciativu kolem vnoučat přenechával manželce Janě Říhové, do výchovy vlastních dětí se podle svých slov aktivně nezapojoval. Rozpor mezi ideálem a realitou pojmenoval sám, bez nátlaku novináře.

V květnu 2023, několik měsíců po smrti manželky, hovořil v pořadu Život ve hvězdách o „komplikovaném roce“ plném samoty. A v březnu 2025 na Blesk TV padla nejostřejší formulace o synovi. Časová osa ukazuje problém roztažený přes minimálně sedmnáct let, od krize v roce 2008 po veřejné pojmenování vzájemného odporu v roce 2025.

Kult rodiny versus prázdné místo u stolu

Štěpničkův profesní režim pomáhá pochopit, proč se propast prohlubovala. V roce 2011 popisoval, že na třech scénách Národního divadla hraje v osmi inscenacích a volných večerů má minimum. Kariéra, kterou budoval od roku 1975, pohlcovala čas i energii. Sám přitom výslovně říkal, že nechtěl, aby jeho děti šly v hereckých stopách, věděl, co profese obnáší. Podle nás právě tady leží jádro paradoxu: člověk, který rozuměl nárokům své práce na rodinu, přesto nedokázal nebo nechtěl změnit vzorec, který ho od rodiny vzdaloval.

Zvlášť výmluvný je kontrast mezi oběma dětmi. Zatímco vztah se synem Jakubem veřejné zdroje popisují jako vleklé odcizení bez doloženého pokusu o nápravu, dcera Judita se po smrti Jany Říhové v prosinci 2022 stala otcovou hlavní oporou. Zařizovala péči, stála při něm. Štěpnička tedy nebyl univerzálně odmítavý rodič, spíš muž, jehož otcovské selhání se soustředilo do jednoho konkrétního, hluboce bolestného vztahu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Proč smíření zůstalo nedopsanou kapitolou

Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat žádný důkaz, že by otec a syn v posledních letech hledali cestu k sobě. Blesk po hercově smrti napsal, že Štěpnička vztahu „až do smrti nedal šanci“, a dodal, že ani Jakubova péče o nemocnou matku ve zdravotnickém zařízení nedaleko Prahy nevedla ke sblížení. Jakubova vlastní veřejná reakce na celou situaci v dostupných materiálech chybí, jeho pohled zůstává neznámý.

Dá se čekat, že za uzavřeností obou stran stojí víc než jen pracovní vytížení herce. Zdroje mluví o dlouhodobé vzájemné nesnášenlivosti, ale žádný z nich nepojmenovává jediný konkrétní spouštěč. Šlo zřejmě o nahromaděné vrstvy nedorozumění, zklamání a nevyřčených očekávání, typ konfliktu, který se obtížně řeší jedním gestem.

Co po Štěpničkovi zůstává: role, hlas a nezodpovězené otázky

Jiří Štěpnička po sobě zanechal mimořádnou profesní stopu. Členem Činohry Národního divadla byl přes padesát let, jeho hlas zná každý, kdo sledoval český dabing. Bilanční rozhovory z posledních let života, ať už Blízká setkání na Dvojce z března 2020, nebo Face To Face na Streamu z dubna 2024, ukazují člověka, který o sobě přemýšlel s nečekanou otevřeností. Právě ta otevřenost dělá jeho příběh výjimečným: málokterý český herec jeho generace dokázal před kamerou vyslovit, že v nejdůležitější životní roli selhal.

Zbývá dodat jednu faktickou nuanci. Formulace „před smrtí přiznal“ platí v širším smyslu: klíčový sebekritický výrok o otcovství pochází z roku 2011, nejostřejší slova o synovi zazněla v březnu 2025, tedy rok a půl před úmrtím. Nešlo o jediné doznání na smrtelné posteli, nýbrž o opakovaný motiv, který se vracel napříč rozhovory po dobu mnoha let.