Sedí a vyje žalem. Oldřich Vlach po smrti manželky přiznal trápení, po 50 letech zůstal sám

Herec Oldřich Vlach rehabilituje v nemocnici po zlomenině krčku. Manželka Jana, která ho desítky let doslova držela nad vodou, už nežije.

Zdroj fotografie: Nextfoto

V létě 2026 se na pětaosmdesátiletého herce sesypalo všechno najednou. Krátce poté, co ovdověl, si zlomil krček stehenní kosti a skončil v Ústřední vojenské nemocnici. Muž, který celý život říkal, že je na své ženě „děsně závislý“, se ocitl bez ní, poprvé za půl století. Jana Vlachová nebyla jen manželka. Byla doktorka přírodních věd, výzkumnice v onkogynekologii, a přesto kvůli jeho zdravotním problémům odešla do předčasné penze, aby se o něj mohla starat nonstop. Vlach ji veřejně nazýval svým „andělem strážným“ a „úžasným parťákem“. Teď je ten parťák pryč a herec se učí chodit o berlích v nemocničním pokoji.

Zlatá svatba, která nepřišla

Oldřich Vlach a Jana se vzali v roce 1976. Ještě na podzim 2025 herec v rozhovoru zmínil, že „příští rok to bude padesát let“. Zlatou svatbu měli slavit letos. Místo oslavy přišel pohřeb, přesné datum ani příčina Janina úmrtí nebyly zveřejněny, Blesk uvádí pouze to, že herec „nedávno ovdověl“.

Děti spolu neměli. Jana v předchozím vztahu nemohla otěhotnět, Vlach sám přiznával, že se otcovství bál. „Tím, že nemáme děti, tak jsme na sobě děsně závislí,“ řekl před lety. Ta věta dnes zní jako proroctví. Bez Jany mu chybí nejen životní partnerka, ale celý domácí systém péče, který kolem něj vybudovala.

Dvě krize, jedna horší než druhá

Není to poprvé, co Vlach bojuje o návrat do života. Před lety mu lékaři mylně diagnostikovali rakovinu, nakonec se ukázalo, že má těžký zánět, který mu zničil dva krční obratle. Ochrnul. Znovu se učil chodit v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Tehdy ho ale doma čekala Jana, žena, která přizpůsobila celý svůj život tomu, aby ho dostala zpátky na nohy.

Současná krize je jiná. Ortopedicky možná méně dramatická: zlomenina krčku, operace, postupný přechod z chodítka na berle. Jenže tentokrát doma nečeká nikdo. Střešovický dům sice byl ještě za Janina života částečně upraven jako bezbariérový, ale prázdný byt bez pečující ruky je něco zásadně jiného než domov.

„Už jsem přešel na berle,“ citoval Vlachova slova koncem července Blesk. „Chci se zase vrátit domů.“ Návrat domů je zatím cíl, ne hotová věc.

Zdroj fotografie: Česká televize

Kdo zaplní místo po Janě

Praktickou péči o herce v nemocnici i po případném propuštění zajišťuje osobní ošetřovatel, tentýž muž, který se dříve staral o režiséra Jiřího Menzela v posledních letech jeho života. Další oporu poskytuje Nadační fond Jiřího Menzela, který založila Olga Menzelová na základě vlastní zkušenosti s drahou a vyčerpávající dlouhodobou péčí o nemocného manžela.

Fond nepomáhá jen Vlachovi. Na seznamu podpořených umělců figurují i Jitka Zelenohorská, Ivanka Devátá, Oldřich Vízner, Miriam Kantorková či Alfred Strejček. Menzelová opakovaně upozorňuje, že řada herců žije velmi skromně a bojí se o pomoc říct. „Slavný neznamená bohatý,“ shrnula v rozhovoru pro Český rozhlas.

U Vlacha nejde o jednorázové gesto. Olga Menzelová ho osobně navštívila už v roce 2024, kdy popsala, že situaci měl složitou „on i jeho paní“. Fond od té doby poskytuje finanční podporu průběžně.

Sám, ale ne úplně bez lidí

Formulace „zůstal sám“ je přesná v tom nejpodstatnějším smyslu: přišel o člověka, se kterým sdílel každý den padesáti let. Úplně bez příbuzenstva ale není, už v roce 2011 v rozhovoru pro Aha! zmiňoval sestru a její děti, byť bratr už tehdy nežil.