Smutný osud Jiřího Suchého: Syn mu zemřel hned po porodu, manželku mu vzala leukémie
Jiří Suchý přišel o prvorozeného syna krátce po narození a o první manželku Bělu, která podlehla leukémii. Přesto se vždy vrátil na jeviště Semaforu.
Obsah článku
Když se řekne Jiří Suchý, většina Čechů si vybaví písničky, Semafor a úsměv muže se slamákem na hlavě, který jako by nikdy nezestárl. Jenže za tím úsměvem se skrývá životopis plný ran, o nichž jejich nositel dlouho mlčel. VIP život zaznamenal, že teprve dokument Olgy Sommerové Jiří Suchý – Lehce s životem se prát z roku 2019 pootevřel dveře do soukromí, které divadelník po desetiletí střežil. A ukázal, že „lehce se prát“ nebylo jen motto, ale nutnost přežití.
Syn, který „na světě moc nepobyl“
Obsahové shrnutí dokumentu ve Filmovém přehledu uvádí, že Suchému se narodili dva synové, a ten prvorozený záhy zemřel. Přesná příčina smrti není zřejmá. Sám Suchý v dokumentu říká jen tolik, že chlapec „na světě moc nepobyl“. Druhorozený syn Jakub přišel na svět 13. prosince 1964 a dnes je otcem dvou Suchého vnuků. O existenci staršího syna veřejnost prakticky nevěděla. Suchý nikdy nebyl typ, který by soukromé bolesti nabízel médiím. Režisérka Sommerová to potvrdila před premiérou filmu: chtěla ukázat nejen komika a textaře, ale i muže s osobním příběhem, který se za celý život nenaučil stěžovat.
Běla a boj s leukémií
Běla Suchá, rozená Kynclová, byla Suchého první manželkou a matkou obou synů. Podle oficiálního profilu na jeho webu zemřela 4. srpna 1985 po neúspěšném boji s leukémií. V dokumentu Suchý vzpomíná, že se Bělin stav zhoršoval postupně: trpěla silnými bolestmi v holenních kostech, až krevní rozbory odhalily diagnózu, proti které tehdejší medicína neměla dost zbraní. Ztráta manželky přišla do období, kdy Suchý už roky čelil normalizačním tlakům. Semafor přežíval, ale jeho zakladatel nesměl do televize ani do rozhlasu, StB ho sledovala. Osobní tragédie se tak vrstvila na profesní izolaci. A přesto divadlo hrálo dál.
Šlitr, normalizace a volba zůstat
Rodinné ztráty nebyly jediné rány. V roce 1969 zemřel Jiří Šlitr, Suchého nejbližší tvůrčí partner. Zlatá éra Semaforu šedesátých let skončila ze dne na den. Sedmdesátá léta přinesla zákazy, ztrátu vedení divadla a atmosféru, v níž by mnozí odešli. Suchý měl příležitost: v srpnu 1968 byl v Jugoslávii a zvažoval, zda se vracet. Vrátil se. Zpětně říká, že toho nelitoval. Rozhovor pro Paměť národa shrnuje normalizační dekádu jako období útlumu, kdy Suchý tvořil v omezenějších podmínkách, ale nepřestal. Práci označuje za „nejdůležitější element“ svého života. Humor a jeviště mu podle jeho vlastních slov pomáhaly i v nejtěžších chvílích, ne jako únik, ale jako způsob, jak dát dnům strukturu a smysl.
Minišou v prázdném Semaforu
Na jaře 2021, uprostřed pandemie, seděl Suchý v prázdném hledišti svého divadla naproti Karlu Šípovi. Všechnopárty stála, diváci nesměli do sálu, a tak vznikla Minišou, komorní covidová náhrada, šest dílů bez publika. Suchý byl prvním hostem. Bylo mu devadesát, za sebou měl kolaps na jevišti, před sebou novou hru, kterou napsal během lockdownu. Ten obraz, devadesátiletý muž v osiřelém divadle, které spoluzakládal před šesti dekádami, shrnuje celý jeho životní vzorec přesněji než jakákoli bilanční laudatio. Ztráta syna, smrt Běly, odchod Šlitra, normalizace, pád režimu, pandemie. Pokaždé totéž řešení: vrátit se do práce.
Jeviště jako konstanta
V roce 2026 je Jiří Suchý stále součástí repertoáru Divadla Semafor. Účinkuje v inscenacích Devatenáct tváří jazzu i Dobře placená procházka, je uveden jako autor, režisér, interpret. Mluví o dvou vnucích, o workoholismu, o tom, že do důchodu se nechystá. Jeho životopis není příběh muže, kterého ztráty zlomily. Je to příběh muže, který se po každé ráně posadil k psacímu stolu, nebo postavil na jeviště a pokračoval. Právě ta neokázalá vytrvalost je na Suchého osudu nejpozoruhodnější.
VIPživot.cz
Právě teď
SportyŽivě.cz
Právě teď
