Smutné pozadí Pelíšků: Michalův pokus v troubě připomíná reálnou tragédii Stelly Zázvorkové. Podobným způsobem přišla o dceru

Jedna z nejslavnějších komediálních scén českého filmu má pozadí, o kterém většina diváků dodnes netuší. Souvisí s osobní tragédií Stelly Zázvorkové.

Zdroj fotografie: Česká televize

Málo lidí ví, že jedna scéna z kultovní komedie Pelíšky, má smutnou souvislost. Když se ve snímku řeší, jak dostat Michala z elektrické trouby, kde se pokusil otrávit plynem, je to moment černého humoru, který diváky spolehlivě rozesměje. Stella Zázvorková v roli babičky scénu zvládla s profesionální lehkostí a praktickým nadhledem. VIP život zaznamenal, že za tou lehkostí se ale skrývala bolest, kterou si z placu neodnesla – přinesla si ji tam. Její dcera Jana zemřela v patnácti letech po puštění plynu. A právě tato souvislost se znovu otevřela v červnu 2026, kdy kolem bilanční knihy režiséra Jana Hřebejka U mě pořád dobrý proběhla vlna rozhovorů, ve kterých se zákulisí Pelíšků vrátilo na povrch v dosud málo probírané podobě.

Scéna, kterou zná každý, a příběh, který zná málokdo

Pelíšky měly premiéru v roce 1999 a okamžitě se staly hitem. Scéna s troubou patří k těm, které si lidé pamatují i po čtvrtstoletí. Michal, zoufalý ze zkrachovalého vztahu, strčí hlavu do trouby a pustí ji. Je ale elektrická. Co tehdy téměř nikdo z diváků nevěděl: Stella Zázvorková měla s motivem plynu vlastní, hluboce osobní zkušenost. Podle profilu na iROZHLAS si její dcera Jana v patnácti letech pustila plyn a matka ji po příchodu domů už nedokázala zachránit. Některé životopisné texty doplňují i detail, že šlo přímo o troubu, tedy o situaci téměř totožnou s tou filmovou. Ať už je přesný průběh jakýkoli, paralela mezi komedií a skutečností je mimořádně silná.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Nova

Profesionalita, za kterou se skrývá trauma

Zázvorková scénu odehrála technicky a věcně, bez náznaku osobního zhroucení. Právě to je na celém příběhu možná nejpůsobivější. Herečka, která v reálném životě ztratila dceru za okolností děsivě podobných filmové situaci, dokázala tutéž situaci zahrát jako komediální výstup. Zda Jan Hřebejk před natáčením o rodinné tragédii své herečky věděl, není zřejmé. Jisté je, že Zázvorková patřila ke generaci herců, kteří osobní bolest od práce striktně oddělovali. Po osobních ranách dál intenzivně pracovala, hrála v divadle i ve filmu a na veřejnosti si zachovávala profesionální tvář. Její výkon v Pelíšcích je toho nejviditelnějším důkazem.

Kniha, která zákulisí znovu otevřela

Téma se vrací právě teď díky knize U mě pořád dobrý, kterou Hřebejk vydal v nakladatelství Vyšehrad před pár týdny. Nejde o sbírku lehkých filmových anekdot. Oficiální anotace avizuje nepříjemné otázky, původní verze scénářů a „metody i nešvary“ hereckých hvězd. Ukázka z knihy potvrzuje, že Hřebejk otevírá i těžké rodinné kapitoly, mluví o otcově vězení i o smrti sestry Andulky. Příběh o Zázvorkové a scéně s troubou se přitom podle dostupných informací do finální knihy ani nevešel. Nově ho Hřebejk otevřel až v rozhovorech kolem propagace knihy, což jen podtrhuje, kolik vrstev se pod zdánlivě veselým filmovým zákulisím skrývá.

Co to mění na Pelíšcích

Pelíšky zůstávají komedií. Nic na tom nezmění ani sebesilnější zákulisní příběh. Ale jedna konkrétní scéna, ta s troubou, zpětně získává rozměr, který z ní dělá víc než černý humor. Není to už jen situační vtip o zoufalém mladíkovi a rázné babičce. Je to výkon herečky, která tutéž situaci prožila ve skutečnosti a rozhodla se ji přesto zahrát. Podle nás právě tady leží nejsilnější pointa celého příběhu. Ne v šokující paralele samotné, ale v tom, co říká o povaze herecké práce. Zázvorková nedala najevo nic. Diváci se smáli. A smějí se dodnes, jen teď už někteří vědí, co ten smích stál.