Skopal podstoupil dvě operace páteře, při rehabilitaci si pochroumal kyčel. „Bolí to jako čert,“ přiznal oblíbený herec

Svatopluk Skopal měl po druhé operaci bederní páteře namířeno zpět na jeviště. Místo toho mu cestu zablokovala dříve operovaná kyčel.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Čtyřiasedmdesátiletý herec, kterého diváci znají z Vyprávěj, z vinohradského jeviště i z desítek filmových rolí, absolvoval začátkem roku 2026 v Nemocnici Na Homolce druhý zákrok na bederní páteři. Operoval ho stejný neurochirurg Jiří Chrobok, který ho řešil už před třemi lety. Důvod reoperace byl prostý a nepříjemný: degenerativní změny v oblasti beder se od prvního zákroku zhoršily natolik, že konzervativní léčba přestala stačit. Páteř se po operaci podle Skopalových slov hojila dobře. Jenže pak přišel rehabilitační cvik, jeden nešikovný pohyb, a problém se přesunul úplně jinam.

Kyčel jako nečekaný zlom

Tři týdny strávil Skopal na rehabilitaci v Berouně. Odcházel s pocitem, že je na dobré cestě. „Čekal jsem, že se vrátím rovnou do práce,“ popsal později. Nestalo se. Při jednom cvičení si pochroumal dříve operovanou kyčel. Přesnou diagnózu ani mechanismus poranění veřejně nepopsal, jen tolik, že bolest přišla náhle a zásadně.

„Bolí jako čert,“ řekl bez okolků pro Aha!. V praxi to znamenalo omezenou chůzi, nemožnost stát dlouho na nohou a odložený nástup do Divadla na Vinohradech. Páteř se hojila, ale kyčel rozhodla o tom, že návrat na jeviště nemá termín.

Z medicínského hlediska to není překvapivé. Po bederní dekompresi se podle doporučení britské NHS počítá s návratem do práce zhruba za čtyři až šest týdnů, plný návrat ke všem aktivitám může trvat i tři měsíce. U čtyřiasedmdesátiletého pacienta, který k tomu řeší druhou komplikaci na jiném kloubu, je pomalejší rekonvalescence spíš pravidlem než výjimkou.

Divadlo reagovalo alternacemi, ne zrušením titulů

Vinohradské divadlo Skopalovu absenci nepřekrývalo mlčením. Už v lednu 2026 potvrdil ředitel Tomáš Töpfer v oficiální odpovědi na webu divadla, že hercovy role byly alternovány kvůli onemocnění a že se vrátí po uzdravení. Konkrétně: v Pygmalionu ho nahradil Václav Svoboda, v Ondině Jan Krafka.

Důležité je, co se nestalo. Žádný titul nebyl stažen z repertoáru, žádné představení nebylo zrušeno kvůli jednomu herci. Divadlo prostě přepnulo do režimu alternací, což je běžný nástroj, který funguje právě pro situace, kdy klíčový člen souboru vypadne na neurčito. Se šéfem činohry Jurajem Deákem se Skopal dohodl na jednoduchém principu: nic se nebude uspěchávat. Nastoupí, až bude připravený. Žádné konkrétní datum návratu stanoveno nebylo.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Stěhování divadla jako souběžná realita

Skopalova absence se časově potkává s dalším velkým pohybem na Vinohradech. Podle květnového bulletinu divadla odehraje soubor poslední představení v historické budově na náměstí Míru 19. června 2026. Pak začne rekonstrukce, která má trvat 33 měsíců od předání stavby. Návrat nejdříve v roce 2029.

Od října 2026 se bude hrát v Radiopaláci, jen pár desítek metrů od původní adresy, v sále pro 370 diváků. Provoz ale nenaskočí na plné obrátky hned, divadlo samo mluví o „záběhu“, postupném navyšování hracích dnů i titulů.

Pro Skopala to paradoxně znamená, že letní a podzimní pauza divadla mu dává čas navíc. Kdyby se vracel do plného provozu v zaběhnuté budově, tlak by byl jiný. Takhle se jeho osobní rekonvalescence kryje s institucionální přestavbou. Nikdo nečeká, že v říjnu nastoupí do plného nasazení.

Konec kariéry, nebo dočasný výpadek?

Na jaře 2026 Skopal přiznal, že zvažoval radikální krok: ponechat si jen vinohradské divadlo a ostatní práci „pověsit na hřebík“. Jenže v květnu přijal roli v seriálu Muži v letu. Signál je jasný, nechce končit, ale ví, že musí ubrat.

Jeho přístup k situaci prozrazují spíš drobnosti než velká prohlášení. Po návratu domů z nemocnice řešil daňové přiznání. Na otázky o zdraví odpovídá suchým humorem, ne sebelítostí. S manželkou Lenkou, se kterou je od roku 1982, má zázemí, které mu dovoluje neřešit existenční tlak.