Choval se arogantně a povýšeně: Kuba Ryba popsal setkání s Klempířem, na které nezapomněl

Frontman Rybiček 48 vytáhl proti ministrovi kultury osobní vzpomínku starou přes deset let. A zarámoval ji do videa natočeného na záchodě.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Prima

Kuba Ryba sedí na toaletě, dívá se do telefonu a mluví přímo na Otu Klempíře. Video, které 27. června 2026 zveřejnil na svém Facebooku, není ani tak reakce na jeden festival, jako spíš veřejné vyúčtování dojmu, který si z jediného osobního setkání s dnešním ministrem kultury odnesl někdy mezi lety 2011 a 2016. Strážnice, kde dav Klempíře o den dříve vypískal při slavnostním zahájení folklorního festivalu, posloužila jen jako spouštěč. Ryba ale sáhl hlouběji, do VIP prostoru blíže neurčené zpěvačky v Plzni, kde se s tehdejším frontmanem J.A.R. potkal poprvé a naposledy.

Co se stalo v Plzni

Přesné místo ani jméno hostitelky Ryba ve videu neuvádí. Mluví jen o VIP prostoru jedné zpěvačky, kam se dostal někdy před deseti až patnácti lety. Klempíř tam podle něj působil arogantně, povýšeně a sebestředně, jako člověk, který nevnímá nikoho kolem sebe. „Bylo to kvůli tomu, že ses choval arogantně, povýšeně a tvářil se, že si sežral Šalamounovo ho*no,“ prohlásil Ryba. Žádný konkrétní incident, žádná hádka. Jen celkový dojem, který si Ryba odnesl domů a který, jak sám říká, drží dodnes.

Po návratu z Plzně měl své ženě říct, že J.A.R. už asi nepatří mezi jeho nejoblíbenější české kapely. Dohledatelná citace je tedy mírnější, než jak ji lze číst ve zkratce; nejde o deklaraci, že kapelu přestal poslouchat úplně, ale o posun v osobním žebříčku způsobený jedním večerem s jedním člověkem. I tak je to silný výrok: jediné setkání stačilo na to, aby hudbu oddělil od jejího autora.

Strážnice jako roznětka

Páteční zahájení Festivalu Strážnice 26. června 2026 přineslo scénu, která obletěla česká média. Klempíř přišel pronést zdravici a dav ho vypískal. Ministr to následně na síti X popsal jako nepřátelské prostředí ovlivněné vedrem a alkoholem. Publiku vytkl „buranství, sprostotu a zášť“ a pro Blesk přidal dovysvětlení ve smyslu „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.

Ryba to ve svém videu označil za „srabáckej příspěvek“. Podle něj nešlo o vedro ani opilost, lidé tam na Klempíře prostě nebyli zvědaví. A právě tady nasadil plzeňskou vzpomínku jako důkaz, že jeho dnešní averze není jednorázová emoce z jednoho festivalu, ale výsledek dlouhodobého dojmu.

Kampaň, která začala dřív než Strážnice

Rybův útok nepřišel z ničeho nic. Už 28. května 2026, tedy měsíc před strážnickým incidentem, rozjel veřejnou kampaň proti ministrovi. Na koncertech i online začal prodávat trička s motivem odkazujícím na StB a heslem „Olda není přítel můj“. Merch šel podle Headlineru na dračku. Strážnice tedy nebyla začátek, ale eskalace.

A Ryba v tom není sám. Respekt už v březnu 2026 psal o největší vlně odporu umělců vůči ministrovi kultury v polistopadové historii. Ve stejný víkend, kdy Ryba zveřejnil video, rezignovali čtyři z pěti členů komise Cen ministerstva kultury za kinematografii. Senátor Zdeněk Šarapatka přirovnal Strážnici k Velehradu 1985. Václav Láska mluvil o ministrově odtržení od reality. Martin Baxa o pohrdání krajany.

Dvě verze, žádná odpověď

Stojí tu proti sobě dva příběhy. Klempíř vidí opilé, agresivní publikum v nesnesitelném vedru. Ryba vidí ministra, který si za nepřízeň může sám, svým vystupováním ve funkci i mimo ni. Plzeňská historka funguje jako osobní geneze: ne politický argument, ale vzpomínka na konkrétní večer, kdy se z fanouška stal kritik.

Klempíř na Rybovo video k 28. červnu 2026 veřejně nereagoval. Záchod jako kulisa, přímé urážky, stará historka bez ověřitelných detailů, to vše dává ministrovi snadnou záminku mlčet. Jenže právě ta osobní rovina, ten příběh „jednou jsem ho potkal a stačilo mi to“, rezonuje víc než politické prohlášení. Protože každý někdy potkal někoho, po kom mu zhořkla oblíbená písnička.