Na konkurz šel z hecu, Troška ho obsadil okamžitě. Venca ze Slunce, seno dnes jezdí kamionem po Evropě

Bronislav Černý chtěl na place vydělat stovku na pivo. Odešel s jednou z nejslavnějších rolí české komedie, a po třiceti letech za volantem kamionu ji dodnes odmítá komentovat.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Nova

V trilogii Slunce, seno režiséra Zdeňka Trošky hrálo nebývalé množství neherců. VIP život připomíná, že mezi ně patřili i rodiče legendárního filmového tvůrce nebo také Bronislav Černý. Všechno se seběhlo v létě 1983 v jihočeské vesnici Hoštice docela rychle. Filmový štáb Trošky hledal tváře pro komedii, která se teprve stane fenoménem. Mezi desítkami lidí, kteří přišli na komparz za stokorunu, stojí dvaadvacetiletý mladík ze Strakonic. Přišel na špatný den, spletl si komparz s konkurzem na roli. Troška ho zastavil, dal mu herecký úkol, a Černý ho podle režisérových slov „perfektně splnil“. Venca Konopník se právě narodil.

Stovka na pivo a hospodská sázka

Příběh Černého vstupu do filmu zní jako scénář, který by si sám Troška nevymyslel. Podle vzpomínek citovaných v dokumentu Slunce, seno, 30 let! přivedla mladého Strakoňána na casting hospodská sázka s kamarády. Žádné herecké ambice, žádná příprava. Když se ho Troška zeptal na jméno, Černý údajně odsekl: „Co ti je po tom?“ Režiséra ta bezprostřednost okamžitě zaujala.

„Na konkursu překvapil všechny,“ řekl Troška později a dodal, že šlo o čistý talent. Černý neměl žádné herecké vzdělání, databáze Národního filmového archivu ho dodnes vede jako „neherce“ narozeného 12. března 1961 ve Strakonicích. Právě ta autenticita ale Troškovi seděla do konceptu, který z Hoštic udělal filmovou vesnici bez obdoby v české kinematografii.

Tři díly, jedna tvář a pak ticho

Černý ztvárnil instalatéra Vencu Konopníka ve všech třech dílech trilogie, Slunce, seno, jahody (1984), Slunce, seno a pár facek (1989) i Slunce, seno, erotika (1991). Mezi tím stihl ještě roli Milana ve filmu Holka na krátkou trať, na který později vzpomínal s hořkostí: podle jeho slov „komunista do poslední vystříhal nejlepší scény“ a silná cenzura film „roztrhala na kusy“. Po třetím dílu trilogie se po Černém prakticky slehla zem. Žádné další hlavní role, žádné rozhovory, žádný mediální kolotoč.

Jediný filmový návrat přišel až v roce 2003, drobná epizodní role „špehujícího hosta v nevěstinci“ v Troškově Kameňáku. Sekundární zdroje to rámují jako výjimku z přátelství k režisérovi, nikoli jako pokus o restart kariéry. Proč skončil? Troška to neví dodnes. „Dodnes vlastně nevím, proč s herectvím skončil,“ přiznal v roce 2020. Sám Černý důvod nikdy veřejně detailně nevysvětlil. Existují jen střípky: ve starším rozhovoru pro Deník naznačil, že „úspěch se nepromíjí“ a že zhruba polovina reakcí na jeho slavnou roli byla negativní. Na malém městě to zřejmě znamenalo víc, než si okolní svět dokázal představit.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Za volantem napříč Evropou

Po revoluci zvolil Černý profesi, která nemůže být od filmového světa vzdálenější. Sedl za volant kamionu a začal jezdit mezinárodní trasy, především do Německa a dalších evropských zemí. Troška o proměně svého někdejšího herce mluvil otevřeně, sedavé zaměstnání se podle něj propsalo do Černého vzhledu. Kdysi svalnatý motorkář z osmdesátých let je prý dnes „k nepoznání“. Sám režisér ale zároveň přiznává, že kontakt mezi nimi zůstal spíš občasný: „Když se potkáme, tak se dáme do řeči, ale jinak se nevídáme.“ Černý rozhovory většinou razantně odmítá.

Ani zmizelý, ani zapomenutý

Obraz totálně zmizelého herce ale není úplně přesný. V dubnu 2024 se Černý objevil v pořadu Snídaně s Novou po boku Trošky a Heleny Kretschmerové. V červenci 2025 byl avizován jako host na Slánském okruhu, přehlídce historických vozidel, kde měla být k vidění i filmová „konopnice“. A Hoštice samy o sobě žijí dál: při oslavách 40. výročí premiéry v létě 2024 přitáhly tisíce návštěvníků a Troška pro CNN Prima NEWS poznamenal, že film patří „do televize odpoledne v podvečer“, a přesto pořád funguje. Trilogie Slunce, seno zlidověla způsobem, jaký v české kinematografii nemá obdoby.

Hlášky se citují přes generace, Hoštice se staly poutním místem a Venca Konopník zůstává jednou z nejrozpoznatelnějších postav tuzemské komedie. Že ji vytvořil člověk, který o hereckou kariéru nikdy nestál a vědomě si zvolil kabinu kamionu místo filmového placu, na tom nic nemění. Spíš naopak, dodává celému příběhu přesně ten druh autenticity, na kterém Troška kdysi v Hošticích postavil celý film.