Každý den je boj, přiznala Chantal Poullain. Potřetí v životě čelí rakovině, tentokrát jí zasáhla plíce

Chantal Poullain lékaři loni v prosinci oznámili, že má nádor na plicích. Bylo to ve stejném měsíci, kdy se stala babičkou.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Před pár dny se Chantal Poullain objevila v pražské Lucerně na premiéře filmu Chica Checa a vypadala křehčeji než obvykle. VIP život zaznamenal, že dokonce chtěla původně zůstat doma. Nakonec ale přišla kvůli Pavle Tomicové, kterou má moc ráda. A pak řekla větu, která zarezonovala: „Každý den je boj.“ Nebyl to výkřik zoufalství. Byl to popis reality ženy, která se potřetí v životě vrací z onkologické léčby, tentokrát po operaci plic, po Vánocích strávených v nemocnici a po měsících rehabilitací, při nichž se znovu učí normálně dýchat.

Tři diagnózy za čtyřicet let

Herečka totiž bojuje už pekně dlouho se svým zdravím. A časová osa onkologických zásahů je neúprosně přesná. Poprvé Chantal Poullain rakovina zasáhla ve dvaadvaceti letech. Nádor na děložním čípku, třetí stadium. Šla rychle na operaci a přežila. Podruhé kolem roku 2011 přišla diagnoza rakovina prsu. Sama později popisovala, že ji k vyšetření přivedl silný vnitřní pocit, intuice, která jí možná zachránila život.

Následovala operace, ozařování. Během léčby dál chodila na divadelní zkoušky. O nemoci dlouho mlčela, protože nechtěla, aby ji okolí vnímalo jako oběť. Potřetí loni ji neobvyklá únava dovedla k lékařům. Ti našli nádor na plicích. Původně plánovaný laparoskopický zákrok nestačil, chirurgové museli přistoupit k rozsáhlejší operaci. Vánoce i Silvestr strávila na nemocničním lůžku.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co znamená „každý den je boj“

Výrok, který Poullain pronesla v Lucerně, není šokem z čerstvé diagnózy. Nově teď popsala svůj stav konkrétně: stále dochází na rehabilitace, občas má potíže s dýcháním, bere už jen část léků. Zároveň říká, že je jí lépe. K herectví se chce vrátit v září, pro Nadaci Archa Chantal už pracuje. Divadlo Bolka Polívky ji v repertoáru stále vede. „Jsem bojovník,“ opakuje. A dodává, že pozitivní postoj je při léčbě zásadní. Není to fráze. Je to přesvědčení, které si ověřila třikrát.

Její postoj k medicíně má bolestný rodinný kontrast. Hereččina sestra Patricie dostala stejnou diagnózu, rakovinu prsu. Odmítla ale mastektomii a zvolila alternativní léčbu. Nádor metastázoval. Patricie nakonec podstoupila asistovanou smrt ve Švýcarsku. Poullain o tom mluví bez odsuzování, ale s jasnou pozicí: ona poslouchá lékaře. Českým kapacitám důvěřuje. Po poslední operaci řekla, že lékaři byli „skvělí“, a pro ženu, která do Česka přišla z Francie za láskou k Bolku Polívkovi, to není samozřejmá pochvala.

Nonna uprostřed bouře

Do života herečky přinesl loňská prosince dvě razantně odlišné zprávy najednou. Diagnózu rakoviny plic a narození vnučky Rozálie Charlotte. Syn Vladimír Polívka později popsal rok jako „těžce turbulentní“: otcova mrtvice, maminčina rakovina, narození dcery. V červnu ale řekl: „Vše je dobré.“ Poullain si nechce říkat babička. Je „nonna“. A právě vnučka je podle jejích slov jedním z důvodů, proč bojuje. Vedle rodiny a práce a důvěry v lékaře.

Příběh Poullain připomíná jednu věc, kterou Národní zdravotnický informační portál opakuje: rakovina plic bývá dlouho nenápadná. Úporný kašel, dušnost, krev ve sputu, nevysvětlitelná únava, příznaky se často objeví pozdě. V Česku běží program časného záchytu karcinomu plic pro rizikovou skupinu kuřáků a bývalých kuřáků ve věku 55–74 let. Poullain k lékařům dovedla právě únava. Její intuice ji zachránila podruhé. Na podzim 2026 chce znovu stát na jevišti. Tři diagnózy, tři operace, tři návraty. Čtvrtý zatím neplánuje.