Psalo se, že otcem dcery Neumannové je prezident Klaus. Kateřina roky mlčela, teď Lucie promluvila v podcastu

Olympijská vítězka dvacet tři let dávkovala informace o otci své dcery. V srpnu 2026 poprvé promluvila i sama Lucie.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Šestá epizoda podcastu Krize neexistuje, zveřejněná 20. srpna 2026, nese provokativní název: „Je můj táta bývalý prezident Václav Klaus?!“ Odpověď zní ne. Biologickým otcem Lucie Neumannové je Josef Jindra, podnikatel a někdejší manažer Kateřiny Neumannové. To samo o sobě není novinka, Neumannová ho takto pojmenovala už v roce 2020 v retrospektivě pro magazín SNOW. Nové je něco jiného. Poprvé detailně vysvětlila, proč jméno roky neříkala, a poprvé u toho seděla Lucie, která popsala, co s ní dvě dekády spekulací udělaly.

Jak vzniklo informační vakuum

Červenec 2003. Kateřina Neumannová porodila dceru Lucii a Blesk ještě v den porodu rozjel tipovací kolotoč: padla jména herce Jana Čenského, trenéra Stanislava Frühaufa i Josefa Jindry. Neumannová tehdy řekla, že jméno otce „nemá v plánu“ prozradit. Tím vzniklo vakuum, které bulvár zaplňoval dalšími kandidáty, od Lukáše Vaculíka po Jaromíra Jágra.

Únor 2006, Pragelato. Neumannová vyhrála olympijský závod na třicet kilometrů a stala se národní hrdinkou. Prezident Václav Klaus ji osobně navštívil přímo v dějišti závodů, veřejně jí fandil, objímal ji před kamerami. Média v tu chvíli stále psala, že otce Lucie „před veřejností tají“. Klausova viditelná přítomnost v jejím okolí spekulacím přilila olej do ohně, ačkoli žádný doložitelný zdroj nikdy přímé tvrzení o jeho otcovství nepodložil.

Od bolesti k mechanismu

Rok 2010 přinesl první emotivní průlom. V rozhovoru pro iDnes Neumannová popsala zklamání ze vztahu se ženatým mužem, pocit, že je „jednou z mnoha“, a „věčné lži“. Jméno ale v citované části nepadlo. Mluvila o bolesti, ne o identitě.

O deset let později, v dubnu 2020, konečně ve SNOW řekla přímo: „s otcem své dcery Josefem Jindrou„. Jedna věta v dlouhém textu o kariéře. Žádná tisková konference, žádný rozruch.

A teď, v srpnu 2026, přidala třetí vrstvu, vysvětlení mechanismu. V podcastu popsala, že ji Jindra jako její tehdejší manažer přesvědčil, aby vztah zůstal neoficiální. Chodil s ní na sponzorská jednání, řídil její byznysové záležitosti a zároveň trval na tom, že o jejich soukromí se veřejnost dozvědět nemá. „Nechala jsem se zmanipulovat,“ shrnula to dnes Neumannová. „Byla to chyba a byla jsem blbá.„

Rozdíl oproti dřívějším vyjádřením je zásadní. V roce 2010 mluvila o emocích. V roce 2026 pojmenovala strukturu: proč mlčela, kdo ji k tomu vedl a jak fungoval mechanismus, ve kterém se sportovkyně na vrcholu kariéry podřídila partnerovi-manažerovi.

Luciina strana příběhu

Nejsilnější moment epizody ale nepatří Kateřině. Patří Lucii. Třiadvacetiletá dcera olympijské vítězky v podcastu řekla matce: „Víš, že sis udělala blbej obrázek, protože se tady hledal můj táta?“ Dodala, že se jí dodnes stává, že se jí cizí lidé ptají, kdo je její otec.

Není to jednorázový šok. Je to únava. Dvacet tři let života ve stínu otázky, na kterou odpověď existovala, jen nebyla veřejně vyslovená. Podle dostupných informací nejsou dnes ani Kateřina, ani Lucie s Josefem Jindrou v kontaktu. Lucie v dřívějším rozhovoru naznačila, že otce viní i z ubližování matce. Na matčino vysvětlení v podcastu reagovala poznámkou, že odpověď od něj už zřejmě ani ona sama nedostane.

Kateřina v dubnu 2026 v rozhovoru pro Prima Ženy řekla, že pro Lucii bylo „vždycky náročný být vedle mě“, protože děti extrémně úspěšných sportovců to mají těžké. Kombinace slavného příjmení a nejasně komunikovaného otcovství ten tlak násobila.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Proč právě teď a proč vlastní formát

Matka s dcerou si v létě 2026 založily společný podcast. První epizoda vyšla 10. července, šestá (ta klíčová) o šest týdnů později. Dvoutýdenní rytmus, necelá půlhodina na díl, témata od zákulisí profi sportu přes výchovu ke sportu až po tři generace Neumannek. Pořad je dostupný na Apple Podcasts.

Vlastní formát jim dává něco, co dvacet let neměly: kontrolu. Kontrolu nad tónem, nad mírou otevřenosti, nad tím, kdy a jak téma otevřít. Žádný novinář s diktafonem, žádný střih, žádný titulek, který si vymyslí někdo jiný. Paradoxně právě epizoda, jejíž název zní jako bulvární clickbait, doručuje nejstřízlivější a nejúplnější verzi příběhu, jaká dosud zazněla.