Dav skandoval jeho jméno před Sněmovnou, on se neukázal. Nerudová poslala Klempířovi ostrý vzkaz: „Zbabělý ministr“

Páteční večer 23. října 2026 na Malostranském náměstí: stovky lidí skandují jméno ministra kultury, který sedí o pár desítek metrů dál ve sněmovním sále.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Oto Klempíř se stal tváří vládního návrhu na zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas. V pátek večer, zatímco pod okny Sněmovny sílil protest, vystoupil uvnitř sálu na obhajobu sněmovního tisku 201, a ven mezi demonstranty nevyšel. Europoslankyně Danuše Nerudová na to ve 21:02 reagovala tweetem, který se okamžitě rozletěl: „Zbabělý ministr kultury práskač Olda se schovává ve Sněmovně.“ Ostrá slova, osobní útok. A přesně ten druh momentu, který z legislativního sporu dělá politické drama.

Večer, kdy se Malostranské náměstí proměnilo v arénu

Kolem šesté odpoledne se na náměstí začali scházet první lidé. Podle ČT24 tvořili dav občané, lidé z kultury a médií, odboráři České televize i Českého rozhlasu. Na improvizovaném pódiu se střídali řečníci: herečka Jitka Čvančarová, reportér Tomáš Etzler, postupně i lídři pěti opozičních stran. Skandovalo se „Oto, Oto, kdo vymyslel toto“.

Kolem půl jedenácté večer policie odhadovala na místě několik stovek lidí. Několik desítek se pokusilo proniknout do prostor Sněmovny. Výsledkem byli těžkooděnci a omezení přístupu, nikoli změna programu jednání. Uvnitř pokračovala 34. schůze a koalice ANO, SPD a Motoristů mířila k hlasování, které nakonec proběhlo až v sobotu 24. října nad ránem. Návrh prošel prvním čtením.

Co Klempíř hájí, a co hájil jeho předchůdce

Jádro sporu je prosté: sněmovní tisk 201 ruší televizní poplatek 150 korun měsíčně a rozhlasový poplatek 55 korun měsíčně. Financování ČT a ČRo se má přesunout na státní rozpočet. Redakci VIPŽivot připomíná, že Klempíř to při únorové interpelaci prezentoval jako úsporu pro domácnosti: „Lidem zbyde víc peněz.“ Prakticky ale nejde o konec financování veřejné služby, nýbrž o přesun z viditelné individuální platby do každoroční rozpočtové politiky.

Kontrast s předchozím ministrem je ostrý. Martin Baxa v červnu 2024 prosadil ve vládě přesný opak: zvýšení televizního poplatku na 150 korun, rozhlasového na 55 korun a rozšíření okruhu plátců. Dva ministři kultury, dva roky po sobě, dva protichůdné směry. Klempíř tak není jen předkladatel jednoho zákona; je symbolem obratu, který část kulturní scény vnímá jako útok na nezávislost médií.

Proč se ministr nestal terčem jen kvůli jednomu tweetu

Nerudové výrok přilil olej do ohně, ale oheň už hořel. Klempíř se v posledních měsících dostal do konfliktu s částí kulturní obce i kvůli dotační politice svého resortu, naposledy kolem neudělení dotace projektu Korzo Národní. Přesné úřední odůvodnění tohoto rozhodnutí se nepodařilo dohledat, ale atmosféra je jasná: pro demonstranty na Malostranském náměstí se v ministrovi spojily dvě fronty, obrana veřejnoprávních médií a dlouhodobá nedůvěra k tomu, jak resort řídí.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Danuše Nerudová 🇨🇿 (@danusenerudova)

Označení „práskač Olda“ z Nerudové tweetu je narážka na veřejně známou a dlouhodobě připomínanou část Klempířovy minulosti. Primární archivní zdroj se v dostupných materiálech nepodařilo otevřít, ale invektiva fungovala jako politická zkratka, a dav ji přijal.

Co bude dál: výbor, obstrukce, nervy

Návrh prvním čtením neskončil. Podle iROZHLASu míří do Výboru pro média a kulturu, jehož schůze je naplánovaná na středu 29. října od 14 hodin. Opozice může obstruovat a spoléhat, že koalice pod tlakem společenské reakce „ztratí nervy“, tak to alespoň rámují politologové. Jenže dosavadní průběh ukazuje opak: vládní většina procedurálně dotáhla první čtení navzdory stovkám lidí pod okny i navzdory nočnímu maratonu.

Klempíř na konkrétní tweet Nerudové veřejně nereagoval, nebo se přímou reakci nepodařilo dohledat. Jeho dosavadní komunikační strategie je opakování jednoho čísla: 150 plus 55 korun měsíčně, které domácnostem odpadnou. Jestli to stačí proti obrazu ministra, který se neukázal před lidmi skandujícími jeho jméno, je otázka politické gravitace, ne legislativní aritmetiky.

Dvě strany jedněch dveří

Páteční večer na Malostranském náměstí ukázal něco víc než spor o paragraf. Ukázal, jak tenká je zeď mezi sněmovním sálem a ulicí, a jak snadno se z ministra stane symbol, když zůstane na špatné straně dveří. Výbor zasedá ve středu. Dveře budou zase zavřené.