Proslavila ji jediná pohádková role, pak zmizela z obrazovek. Princezna Bosana ze Tří veteránů se po letech objevila na veřejnosti

Vida Skalská Neuwirthová, nezapomenutelná Bosana z pohádky Tři veteráni, se 9. října 2026 ukázala na společenské akci v Praze. Co dělala celé ty dekády?

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když ji Zdeněk Svěrák spatřil na konkurzu, údajně zavolal režiséru Oldřichu Lipskému: „Už jsme ji našli.“ Rok 1983, filmové ateliéry, dvacetiletá studentka z Teplic s velkýma očima posazenýma daleko od sebe a orientálním typem tváře. Přesně taková měla být princezna Bosana, rozmazlená, mazaná, groteskně komická pod obřím gumovým nosem zvaným „frňákovník“. Film Tři veteráni se stal klasikou, její obličej se vryl do paměti milionů diváků. A pak? Žádná další velká filmová role. Žádné titulky v bulváru. Místo toho loutky, děti, židovská komunita a průvodcovské trasy po pražských uličkách. 9. října 2026 se Vida Skalská Neuwirthová znovu objevila před objektivy, tentokrát v pražské restauraci Lokal Blok, kam dorazila na křest knihy Adaptace na vesnici spisovatelky Nikol Kulové.

Proč si Bosanu pamatuje celý národ i po čtyřiceti letech

Odpověď se skrývá v kombinaci tří věcí. Za prvé: vizuální razance. Bosanin obří nos, rozmařilé grimasy a přehnané královské manýry vytvořily postavu, kterou si zapamatuje i pětileté dítě. Za druhé: vánoční rituál. Česká televize zařazuje Tři veterány do svátečního programu rok co rok a čísla mluví jasně: v roce 2016 film na ČT1 sledovalo přes 1,2 milionu diváků, o pět let později stále přes milion, s diváckou spokojeností nad 8,5 z deseti. Za třetí: sama herečka to shrnuje s úsměvem, že jí Bosana přináší „patnáct minut slávy každý prosinec“.

Vedle ní stáli Rudolf Hrušínský a Petr Čepek, tedy herci s desítkami zásadních filmových a divadelních rolí. Pro ně představovali Tři veteráni jednu z mnoha kapitol bohaté kariéry. Pro Vidu Skalskou Neuwirthovou to byl jediný celoplošný televizní zásah, který přetrval generace.

Od filmového placu k loutkám a dětskému divadlu Feigele

Po Bosaně přišly menší role: epizoda ve Vesničce mé střediskové, Golet v údolí, Píseň o lítosti, zahraniční Den idiotů. Žádná z nich se v kolektivní paměti nepřiblížila pohádkové princezně. Velká filmová vlna nepřišla a Neuwirthová ji ani aktivně nevyhledávala.

Místo toho zamířila do černého divadla Ta Fantastica, poté do pražského Divadla Minor. Loutkářství ji pohltilo. A souběžně se otevřela kapitola, která její profesní dráhu definovala možná víc než jakýkoli filmový štáb.

Ve čtrnácti letech se od otce dozvěděla pravdu o židovských kořenech rodiny, i o táborovém čísle, které nosil. Podle jejího svědectví zachyceného v projektu Paměť národa to zásadně ovlivnilo její budoucí směřování. Začala docházet na Židovskou obec v Praze a založila dětský divadelní soubor Feigele, v osmdesátých letech jedinou pražskou aktivitu pro židovské děti. Soubor funguje dodnes, objevuje se při oslavách Purimu a Chanuky a zůstává pevnou součástí komunitního života pražské Židovské obce.

Průvodkyně Prahou, která filmové plátno nepotřebuje

Kdo dnes chce Vidu Skalskou Neuwirthovou potkat naživo, nemusí čekat na další společenský křest. Provádí turisty po Praze, židovském městě i Terezíně a nabízí soukromé prohlídky přes svůj průvodcovský web, kde uvádí kontaktní údaje i nabídku tras. K tomu píše dětské knížky a vede loutkové workshopy.

V rozhovorech opakovaně zdůrazňuje, že natáčení jí neschází. „Přání si plním za jízdy,“ řekla v jednom z nich pro Novinky. Vidí výsledky práce s dětmi, cítí smysl v předávání příběhů a tradic. Její odchod z obrazovek nebyl pádem do zapomnění, byl vědomou volbou jiného jeviště.

Říjnový večer v Lokalu Blok: návrat před objektivy

9. října 2026 se v pražské restauraci Lokal Blok sešla pestrá společnost u příležitosti uvedení knihy Adaptace na vesnici, pokračování románu Adaptace na život od Nikol Kulové. Mezi hosty zachytily agenturní fotoaparáty i Vidu Skalskou Neuwirthovou, civilně, bez pohádkové masky, po letech stranou mediálního zájmu.

Pro diváky, kteří ji znají výhradně jako dvacetiletou princeznu s gumovým nosem, to byl moment překvapení. Pro ni samotnou spíš běžný společenský večer ženy, která svůj profesní život naplnila desítkami projektů daleko od kamer.