Preissová posílala syny pryč, aby neviděli otce v nejhorších chvílích. Doma platí pravidla, která rodinu drží pohromadě

Herečka Martina Preissová v podcastu Mámy sobě popsala, jak během manželovy závislosti organizovala odvoz synů z domova a proč dnes celá rodina žije podle přísného režimu bez alkoholu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Začátek října 2026, mikrofon podcastu Mámy sobě. Martina Preissová sedí a mluví o věcech, které většina rodin řeší za zavřenými dveřmi. O chvílích, kdy nemohla nechat manžela Martina Preisse samotného s jejich syny. O okamžiku, kdy pochopila, že musí jednat, a že ochrana dětí znamená fyzicky je dostat pryč. A o pravidlech, která si rodina nastavila potom a dodržuje je dodnes. Všichni, bez výjimky.

Kdy matka pochopila, že musí jednat okamžitě

Zlomový moment přišel ve chvíli, kdy Preissová zjistila, že manžela už nedokáže nechat se syny o samotě. Musela ověřovat, zda je vůbec schopný se o ně postarat. „Tehdy jsem věděla, že se to musí začít řešit,“ řekla v jednom ze starších rozhovorů. Martin Preiss v té době kombinoval alkohol s prášky, ztrácíval kontrolu nad svým jednáním a sám později přiznal, že pod jejich vlivem za něj „jednaly“ látky, hrozilo, že se někam zřítí, sedne za volant nebo si ublíží. V jednom období uvažoval o tom, že si sáhne na život.

Preissová v podcastu zmínila, že kolem sebe měla „spoustu lidí schopných syny odvézt“. Ze staršího profilového rozhovoru na iRozhovory vyplývá, kdo tvořil tuto záchrannou síť: děti trávily čas u kamarádů, na návštěvách, a především s její matkou, která za nimi pravidelně jezdila. Konkrétní jedno místo veřejně nepojmenovala. Podstatné ale je, že nešlo o jednorázový únik, nýbrž o opakovaný, promyšlený mechanismus ochrany.

Suchá domácnost a manuály pro případ recidivy

Po léčbě Martina Preisse se rodina nevrátila k běžnému provozu. Vrátila se k novému. Základním kamenem se stala takzvaná suchá domácnost, žádný alkohol v bytě, žádné skryté zásoby, žádné rizikové léky volně po ruce. Podle odborné příručky pro rodiny uživatelů návykových látek to znamená projít i tajné skrýše a vytvořit prostředí, které maximálně omezuje spouštěče.

Omezení ovšem neplatí jen pro abstinujícího partnera. Preissová sama říká, že by nebylo vhodné vracet se z večírku opilá. Pravidla se týkají celé domácnosti:

• Suchý dům – alkohol nemá v jejich domácnosti místo, a to pro nikoho.
• Omezení pro všechny – Preissová přizpůsobila vlastní chování stejnému režimu jako manžel.
• Manuály pro recidivu – po zkušenostech s opakovanými pády si rodina vytvořila postupy, jak reagovat, když se objeví varovné signály.
• Průběžná komunikace – závislost se v rodině nepřekrývá mlčením, mluví se o ní jako o nemoci, která vyžaduje stálou pozornost.
• Systém včasného varování – Martin Preiss ho popisuje jako vlastní vnitřní mechanismus rozpoznávání ohrožení.

Preissová v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka v roce 2021 zdůraznila, že závislost nepovažuje za uzavřenou kapitolu. Je to celoživotní riziko, se kterým se rodina učí pracovat. Suchý dům vnímá jako předpoklad úspěchu, ne jako záruku.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Proč disciplína funguje lépe než velká gesta usmíření

Síla tohoto rodinného příběhu spočívá v jednom klíčovém rozlišení: rodinu nedrží pohromadě jednorázové rozhodnutí ani dramatické odpuštění, ale každodenní kázeň zavedená pro všechny její členy. Pravidla vracejí do domácnosti předvídatelnost. Snižují počet situací, ve kterých by se krize mohla spontánně rozběhnout. Vytvářejí bezpečný prostor, a to nejen pro abstinujícího, ale i pro děti, které v něm vyrůstají.

Důvěra se obnovovala postupně a opatrně. Preissová o ní mluví jako o „tenké jistotě“, což je formulace daleko upřímnější než jakékoli ujišťování o šťastném konci. Martin Preiss k tomu dodává, že kontrolované pití považuje za slepou cestu a že manželku obdivuje za to, že ho v nejtěžším období hlídala a nevzdala to. Nepřímo tak oceňuje i její rozhodnutí odvážet syny, i když se k tomuto konkrétnímu kroku výslovně nevyjádřil.

Změna po krizi se navíc promítla i do prostředí. Manželé omezili situace spojené s alkoholem a nový dům v Jemnici začal fungovat jako bezpečnější zázemí, oddělené od starých rituálů a zvyklostí.

Synové, kteří se alkoholu vyhýbají v zemi, kde pije většina teenagerů

Podle rodičů se podařilo syny od nejdrsnějších momentů odstínit. Preissová říká, že nebyli svědky něčeho „fakt škaredého“. Preiss tvrdí, že je to podle něj zásadně nepoznamenalo. Obojí jsou ovšem rodičovské sebereporty.

Jeden důsledek je ale viditelný: oba synové mají k alkoholu mimořádně zdrženlivý postoj. Staršího, kterému je osmnáct, matka dosud neviděla pod vlivem. Ve srovnání s českými vrstevníky je to pozoruhodné. Data průzkumu ESPAD za rok 2024 ukazují, že mezi českými šestnáctiletými pilo alkohol v posledních třiceti dnech 56 % respondentů a zhruba 38 % mělo zkušenost s pěti a více sklenicemi při jedné příležitosti. I s přihlédnutím k věkovému rozdílu jde o výrazný kontrast.

Kam se obrátit, když závislost partnera ohrožuje rodinu

Příběh Preissových je veřejný a konkrétní, ale většina rodin v podobné situaci pomoc hledá bez reflektorů. V Česku přitom existuje funkční síť podpory:

• Mapa pomoci Ministerstva zdravotnictví vyhledává adiktologické služby po celé republice, výslovně i pro rodiny a blízké.
• SANANIM provozuje Poradnu pro rodinu se skupinovou psychoterapií partnerů závislých i Centrum komplexní péče zaměřené na ochranu dětí závislých rodičů.
• Národní linka pro odvykání (chciodvykat.cz) slouží i blízkým osobám, poradí, jak s člověkem se závislostí komunikovat a kam ho nasměrovat.
• OSPOD při důvodném podezření na ohrožení dětí závislostí rodiče nejprve nabízí poradenství a motivaci ke spolupráci s odborníky; teprve při nespolupráci přichází správní zásah.
• V akutní situaci (agrese, nepředvídatelné chování, ohrožení zdraví) odborníci doporučují volat policii nebo záchrannou službu.

Praktický rámec pro partnera závislého člověka se dá shrnout do několika kroků: v akutní fázi dostat děti k důvěryhodné osobě, nekoukat se na to jako na problém, který zvládnete sami, kontaktovat adiktologickou službu, nastavit bezpečný režim doma a mluvit o problému konkrétně, bez obviňování, ale bez zastírání.