Pomeje si půjčoval miliony, ona o tom nevěděla. Michaela Kuklová po rozvodu myslela na sebevraždu a bála se o dům rodičů

Herečka deset let bojovala u soudů o holou existenci kvůli dluhům, o kterých nevěděla, že vznikly. Třikrát vyhrála.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Michaela Kuklová se v pořadu 13. komnata otevřeně rozpovídala o svých existenčních problémech kvůli dluhům, které nenadělala i o nemoci. VIP život zaznamenal, že diváci poprvé v ucelené podobě slyšeli příběh, který se do té doby objevoval jen po střípkách v bulváru. Příběh o tom, jak se z rozvodu s producentem Jiřím Pomejem stal mnohaletý boj nejen o peníze, ale o střechu nad hlavou celé rodiny. Kuklová v něm popsala stav, který sama označila slovy „na zbláznění, na sebevraždu“. Nebyla to fráze. Byl to popis reality, v níž žila měsíce a roky.

Osmimilionová půjčka a film za sedmdesát milionů

Jádrem celého průšvihu byl film Andělská tvář. Pomeje ho produkoval přes společnost Fronda Film, rozpočet se vyšplhal na téměř 70 milionů korun. Těsně před realizací od projektu odstoupil sponzor, který měl přinést 20 milionů. Díru ve financování zalepila bezúročná návratná půjčka 8 milionů korun od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Podmínka byla jasná: pokud producent nesplatí do osmnácti měsíců od premiéry, filmová práva přejdou na fond.

Film v kinech neuspěl. Už v únoru 2002 se psalo o neuhrazených závazcích vůči dodavatelům na Vranovsku a Jaroměřicku: ubytování, pronájmy, energie, služby v řádu statisíců až nižších milionů. V roce 2005 byl na Fronda Film vyhlášen konkurz. A ještě třináct let po premiéře, výroční zpráva Státního fondu kinematografie evidovala pohledávku za producenty Andělské tváře ve výši 13 milionů korun. Souhrnně se v médiích uváděly dluhy přes 60 milionů korun. Nešlo o jednu půjčku od jednoho člověka, ale o síť závazků, která se rozrůstala s každým měsícem.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Třetina rodného domu a deset let strachu

Kuklová opakovaně tvrdí, že o rozsahu manželových dluhů nevěděla. V rozhovorech popisovala rozdělení rolí: ona držela běžný chod domácnosti, Pomeje „investoval do budoucnosti“. Dluhy z produkce filmu vznikaly mimo její dosah, přes produkční rozhodnutí, dodavatelské smlouvy, převody práv. Soudy jí nakonec daly za pravdu, a to hned třikrát. Jenže než se k tomu verdiktu dopracovala, žila v permanentním existenčním ohrožení. České právo totiž funguje nekompromisně: součástí společného jmění manželů jsou nejen aktiva, ale i dluhy. Podle ministerstva spravedlnosti může být dluh jednoho z manželů uspokojen ze společného jmění, i když ho převzal jen jeden z nich.

Pokud vznikl proti vůli druhého partnera, ten musí bez zbytečného odkladu projevit nesouhlas vůči věřiteli. Jenže jak projevit nesouhlas s něčím, o čem nevíte? Kuklová měla třetinu podílu na rodném domě, kde žili rodiče. Kvůli šedesátimilionovému dluhu hrozila exekuce. Deset let žila ve strachu, že vše, co vydělá, jí bude sebráno, že skončí na životním minimu a že důsledky ponese rodina, která s produkcí filmu neměla nic společného. V roce 2007, krátce po rozvodu, mluvila o dlouhodobých depresích. Stav, který trval měsíce a roky, popsala jako „na zbláznění, na sebevraždu“. Nebyl to jednorázový výkřik, ale popis chronického stresu, který se táhl přes celé následující desetiletí soudních sporů.

Podmíněný trest a převody, které situaci zhoršily

Pomeje mezitím čelil vlastním právním problémům. Práva k filmu, která měla po nesplacení půjčky přejít na státní fond, neoprávněně převedl jinam. Podle soudních zpráv šlo o převod na jiného podnikatele, respektive na firmu tehdejší manželky. Převáděl i byt a auto na Kuklovou, a právě za tyto postupy byl odsouzen za poškozování věřitele. Dostal podmíněný trest. Paradox celé situace: převody, které měly zřejmě chránit rodinný majetek, se staly dalším důkazem v řetězci problematického nakládání s majetkem. A Kuklová, která o dluzích podle svých slov nevěděla, se ocitla uprostřed právního bludiště, kde musela dokazovat svou nevědomost.

Kuklová spor vyhrála. Třikrát. Rodina o dům nepřišla. Po skončení soudů začínala na nule. Vzala si hypotéku, budovala nový domov. Říká, že ji desetiletý boj proměnil z nesebevědomé a poddajné ženy v silnější osobnost. Pak přišla rakovina prsu, kterou sama spojuje s dlouhodobým obřím stresem. Řekla, že se „nediví“, že onemocněla po deseti letech soudů. Během léčby se naučila sebe přijmout a ocenit. V covidové pauze začala malovat a zjistila, že se tím dokáže i živit. Dnes žije v domě v Brdech, hraje divadlo, maluje. V rozhovoru z roku 2023 řekla, že srdce má „zavřené“ a v samotě se zabydluje. Kdo zná celý příběh, pochopí proč.