Kdyby mě to nebavilo, skončím. Pohlreich poprvé otevřeně řekl, za jakých podmínek opustí Ano, šéfe!

Zdeněk Pohlreich v srpnovém rozhovoru pojmenoval tři podmínky, bez kterých by nepokračoval v natáčení oblíbeného pořadu Ano, šéfe!.

Zdroj fotografie: Se svolením FTV Prima 

Šéfkuchař, který se s Ano, šéfe! rozloučil už jednou, v roce 2018, tentokrát nemluví o konci. Mluví o pravidlech hry. V rozhovoru pro eXtra.cz ze 14. srpna 2026 poprvé přeložil svůj vztah k pořadu do jasné rovnice: pokračuje, dokud ho to baví, dokud je o to zájem a dokud na to má síly. Žádná z těchto tří podmínek podle něj zatím neselhala. Ale každá z nich může.

Tři podmínky, žádná fráze

Pohlreich neřekl „končím“ ani „nikdy neskončím“. Řekl něco přesnějšího. Kdyby ho natáčení přestalo bavit, „asi by to nedělal“. Pokračovat chce jen „dokud to bude někoho zajímat“ a „bude na to mít síly“. Tři věty, tři pojistky: osobní chuť, divácký zájem, fyzická kapacita.

Zároveň ve stejném rozhovoru potvrdil, že nová řada je dávno natočená a připravená k vysílání. Podle podzimního programu Primy startuje na prima+ už 20. srpna 2026, televizní premiéra následuje 27. srpna. Takže nejde o rozlučkový proslov. Spíš o muže, který si po letech v oboru vytyčil mantinely a řekl je nahlas.

Od únavy materiálu k podmíněnému pokračování

Kdo sleduje Pohlreichovu kariéru, pamatuje si rok 2018. Tehdy v rozhovoru pro iDNES mluvil o „únavě materiálu“, o ztrátě chuti zasahovat lidem do života a o pocitu, že pořad vyčerpal svůj potenciál. Odešel. Zdálo se, že definitivně.

Jenže v letech 2024–2025 se vrátil. Argumentoval tím, že česká gastronomie se proměnila, problémové restaurace nezmizely a formát má znovu co říct. Comeback doprovázely technické inovace i širší edukativní záběr, diváci měli vidět nejen špatné talíře, ale i to, co se děje za zavřenými dveřmi kuchyní.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Víc než kritik jídla

Nová podzimní řada posouvá těžiště pořadu. Pohlreich nebude řešit jen kvalitu pokrmů, ale i fungování podniků a jejich ekonomiku. To z něj dělá spíš mentora podnikání než televizního recenzenta.

Kontext je přitom tvrdý. V srpnu 2026 Pohlreich opakovaně narážel na personální krizi v gastronomii: nedostatek lidí, závislost na ukrajinských pracovnících, tlak na ceny. Když se v pořadu opakovaně řeší personální kolapsy restaurací, není to dramaturgický trik. Je to odraz reality oboru, kde chybí ruce a peníze na slušné mzdy.

Českou gastronomii jako celek přitom hodnotí střízlivě pozitivně: „Nevedeme si zle,“ říká, restaurace se podle něj dál posouvají. Ale jednotlivé excesy, včetně nedávných hygienických kauz, ukazují, že práce pro Ano, šéfe! jen tak nedojde.

Vděk místo sbohem

Pohlreich o pořadu mluví s respektem, který u něj nebývá samozřejmý. Říká, že mu Ano, šéfe! „dal hrozně moc“ a že od něj „jen tak pro nic za nic neuteče“. V dřívějších rozhovorech to rozvedl konkrétněji: pořad mu otevřel alternativní kariéru vedle restaurací, dal mu zkušenost s lidmi po celém Česku a zážitky, které by bez něj nezažil.

I proto jeho podmínky pokračování nezní jako hrozba, ale jako férová dohoda. S diváky, s Primou, sám se sebou. Nabídky na novou restauraci podle svých slov dostává, ale brzdí ho realismus ohledně vlastních kapacit. Stejný realismus, jaký teď uplatňuje na pořad.