Pohlreich se vrátil v Ano, šéfe! a hned schytal lavinu kritiky. Jedni ho milují, druzí ho nemůžou vystát

Zdeněk Pohlreich se po letech vrátil na obrazovky s novou řadou Ano, šéfe! a první epizoda okamžitě rozdělila diváky na dva nesmiřitelné tábory.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Poslední premiérová řada pořadu Ano, šéfe! běžela v roce 2018. VIP život zaznamenal, že teď se po osmi letech vrací premiérové díly na obrazovku. A svérázný šéfkuchař Zděněk Pohlreich znovu usedá do auta, míří do hospod v problémech a na kameru říká přesně to, co si myslí. Nic z toho by nemělo nikoho překvapit. A přesto to překvapuje, protože se za tu dobu posunula laťka toho, co české publikum považuje za přijatelnou ostrost, a co už za zbytečné ponižování. A na sítích se spustila lavina komentářů.

Hostinec na Českolipsku jako první oběť

Nová řada odstartovala v hostinci U Zlatého buřtu v obci Pihel u Nového Boru. Pohlreich dorazil a hned od příjezdu nešetřil ironií: kanystry s použitým olejem před vchodem, nepořádek kolem provozu, menu popsané jako „pelmel všeho“. Pak přišlo jídlo. Studené. A v kuchyni syrové maso uložené způsobem, který by neprošel ani základní hygienickou kontrolou.

Věcně vzato měl na co ukazovat. Překombinovaný jídelní lístek, chaotický provoz, porce, které přijdou na stůl vlažné, to jsou reálné problémy, které by pojmenoval každý zkušený gastronom. Jenže Pohlreich je nepojmenovává jako auditor. Pojmenovává je jako Pohlreich. S tvrdým verdiktem o kondici hospody, s osobními glosami směrem k personálu, s jazykem, který si nebere servítky. A to některé fanoušky baví, jiné naopak vytáčí a nemohou ho vystát.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ano, šéfe! (@ano_sefe_official)

Starý spor, nový díl

Polarizace kolem Pohlreicha není nic nového. Sám v rozhovoru pro Prima Ženy přiznává, že mu lidé dodnes nadávají za výroky pronesené před patnácti lety, v reprízách, které běží stále dokola. Kritika ho podle jeho slov spíš posiluje než brzdí. Říká, že s věkem částečně změkl, že dřív měl potřebu každou bitvu vybojovat za každou cenu, dnes už ne. Označuje se za „aktivního seniora“.

V praxi to ale vypadá tak, že tón je možná o něco reflektovanější, značka však zůstala stejná. A právě to je jádro sporu: fanoušci pořadu chtějí ostré hlášky a rychlé soudy, protože v tom vidí upřímnost, která v české gastronomii chybí. Kritici vidí vulgaritu a povýšenost, která nepomáhá nikomu, ani podniku, ani divákovi. Nicméně diskuze na sítích jedou naplno.

Zdroj fotografie: Se svolením FTV Prima 

Přes sto dílů a stále totéž dilema

Za dobu existence pořadu Pohlreich natočil zhruba 105 epizod. Sto pět podniků, sto pět kuchyní, sto pět konfrontací. A pokaždé stejná otázka: je tohle ještě pomoc, nebo už exhibice? Odpověď záleží na tom, jak se na to díváte. Studené jídlo na stole je fakt. Syrové maso bez správného uložení je fakt. Chaotický jídelní lístek je fakt. Způsob, jakým to Pohlreich říká, je volba. A právě ta volba, ne samotné problémy restaurací, dělá z Ano, šéfe! pořad, o kterém se mluví i sedm let po jeho přerušení.