Pohádky z dětství znáte nazpaměť, ale děj si pamatujete špatně. 7 z 10 lidí nepozná víc než polovinu

Rumcajs nebyl odjakživa loupežník, Maruška nehledala v zimě jen jahody a Lada se skrývala jinak, než si mnozí vybaví. Ověřte, kde vás u českých knižních pohádek klame paměť.

Zdroj fotografie: KKDAII / Creative Commons Attribution 4.0

Stačí jeden silný obraz z televize a knižní příběh se v hlavě potichu přepíše. Najednou máte pocit, že si děj pamatujete přesně, jenže nesedí jméno, místo ani to, kdo komu pomohl. U českých pohádkových knížek se to děje často, protože jsme je slyšeli doma, četli ve škole a později viděli ještě jinak na obrazovce. Většina lidí si myslí, že zná hlavně detaily, ale právě ty bývají nejzrádnější. Zkuste si tipnout, u které postavy by vás paměť mohla nachytat.

A právě tady se paměť láme

Ke klasickým pohádkám se teď vrací spousta lidí, ať už kvůli novým vydáním, školním seznamům, nebo prostě proto, že tyhle příběhy znovu kolují mezi rodiči a dětmi. V redakci se s tím setkáváme často: čtenář bezpečně pozná Rumcajse nebo Ladu, ale konkrétní detail si bezděčně spojí s filmem. Typický příklad je Maruška z Dvanácti měsíčků, u které si mnoho lidí okamžitě vybaví jahody. Přitom první úkol bývá jiný. I proto se k podobným kvízům čtenáři rádi vracejí.

Jenže rozhodují maličkosti

Tenhle kvíz neověřuje jen to, jestli poznáte slavná jména. Rozhoduje tu postřeh, pořadí událostí, drobný předmět i schopnost oddělit to, co bylo v knížce, od toho, co do paměti připsaly televizní verze a rodinné převyprávění. Naše redakce vybrala ty otázky do kvízu tak, aby vycházely z nejznámějších českých knížek a z omylů, které se mezi lidmi opakují nejčastěji. Čekají vás tedy situace, které působí důvěrně. Právě proto v nich člověk snadno sáhne vedle.

Tak co, obstojíte bez nápovědy?

Dokážete projít všech deset otázek bez nápovědy a bez pomoci filmové verze? Možná budete výsledkem překvapeni, protože rozdíl mezi jistotou a správnou odpovědí bývá u těchto příběhů menší, než se zdá. Nepotřebujete literární seminář, spíš poctivou paměť a cit pro detail, který při běžném čtení snadno uteče. O to zajímavější je, když vás zastaví postava, kterou máte pocitově dávno v malíku. Zkuste to poctivě až do konce a uvidíte sami.