Po smrti Zagorové zažíval Margita doma divné věci, Hanka s ním prý komunikuje. Podobné věci prožily Gottová i Havlová

Štefan Margita popisuje sérii nevysvětlitelných jevů ve svém bytě. A tvrdí, že není sám, totéž mu prý potvrdily Ivana Gottová i Dagmar Havlová.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Blikající světlo, které nikdy předtím neblikalo. Mísa, která se v noci sama rozkývala. Skleněný talíř, jenž se bez dotyku rozpadl na čtyři kusy. Operní pěvec a vdovec po Haně Zagorové o těchto momentech mluví s klidem člověka, který si nejdřív chtěl všechno vysvětlit racionálně, a pak to vzdal. „To není elektřina, to je Hanka,“ řekl v rozhovoru pro Novinky.cz. A dodal, že podobnou zkušenost mu v osobních rozhovorech potvrdily dvě další známé ženy, které přišly o manžela před očima celé země.

Katalog znamení, která Margita sbírá od roku 2022

Hana Zagorová zemřela v srpnu 2022. Už o pár měsíců později, v lednu 2023, Margita v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojku řekl, že má Hanku doma v urně a každé ráno s ní mluví. Tehdy to znělo jako intimní rituál truchlení. Jenže postupem měsíců začal přidávat příběhy, které už rituálem nebyly.

V prosincovém rozhovoru pro Blesk Pro ženy v roce 2025 sestavil podrobný soupis:

• Blikající světlo v pražském bytě, na místě, kde prý nikdy předtím neblikalo.
• Kývající se mísa uprostřed noci, bez průvanu, bez otřesů.
• Skleněný talíř, který se rozpadl na čtyři kusy, aniž by na něj někdo sáhl.
• Kuchyňská dvířka, která se otevřela před příbuznými, těmi samými, kteří mu do té doby nevěřili.
• Lampa, která se sama rozsvítila a zhasla.
• Světlo v malagském bytě, které po jeho odjezdu zůstalo svítit, přestože tvrdí, že ho zhasl.
• Horký kámen na hrobě Zagorové, teplý na dotek v chladném počasí.

Margita sám přiznává, že zpočátku hledal vysvětlení. Bratr mu radil zkontrolovat elektřinu. Říkal si „výpadek proudu“. Pak ale přišel moment, kdy se dvířka otevřela před celou rodinou. A racionální filtr přestal fungovat.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co mu řekly Gottová a Havlová

V červnu 2026 Margita poprvé veřejně propojil své zážitky se jmény dvou dalších známých vdov. „Říkala mi to Dáša Havlová nebo Ivanka Gottová, obě to zažily,“ uvedl podle Prima Ženy. Kdy přesně a při jaké příležitosti mu to měly říct, nedoplnil.

Tady je důležité odlišit roviny. U sebe Margita nabízí sérii mikropříběhů s konkrétními předměty, místy a svědky. U Gottové a Havlové zůstává u jediné věty: „Obě to zažily.“ Žádný detail, žádná paralelní historka.

Přesto to není tvrzení z ničeho. Dagmar Havlová v roce 2016 v rozhovoru pro magazín Moje psychologie řekla, že je s Václavem „stále ve spojení“. Formulovala to obecně, bez popisu konkrétních jevů, ale jazyk pokračujícího pouta tam byl. U Ivany Gottové veřejné zdroje připomínají její dřívější zájem o astrologii, mytologii a práci s energiemi, a sám Karel Gott v rozhovoru pro Týden mluvil o andělu strážném a posmrtném životě. Spirituální slovník nebyl v okruhu Gottových cizí.

Margitovo tvrzení o sdílené zkušenosti je tedy uvěřitelné v rovině světonázoru všech tří. Jako dokumentovaný fakt ale stojí výhradně na jeho slově.

Synchronicity, nebo potvrzovací zkreslení?

Margita sám používá slovo „synchronicita“, pojem, který do psychologie zavedl Carl Jung pro smysluplné náhody, tedy události, které spolu kauzálně nesouvisejí, ale člověk je vnímá jako propojené. Podle Psychology Today moderní psychologie podobné zážitky často vysvětluje rozpoznáváním vzorců a potvrzovacím zkreslením: mozek aktivně hledá signály, které potvrzují to, v co už věříme, a ignoruje tisíce momentů, kdy se nic nestalo.

To ale neznamená, že Margitovy zážitky jsou bezcenné. Naopak. Pro truchlícího člověka může být „znamení“ funkční součástí vyrovnávání se se ztrátou. Margita sám říká, že mu kývající se mísa „vlastně dělala dobře“. Znamení ho neděsí. Uklidňují ho. Dávají mu pocit, že Hanka je pořád někde blízko, i když zároveň popisuje každodenní náraz na prázdno, třeba reflex zvednout telefon po koncertě a uvědomění, že jí už nemá komu zavolat.

Tři vdovství, jeden vzorec

Nejzajímavější na celém příběhu není otázka, jestli se mísa opravdu kývala. Je to fakt, že tři veřejně známí lidé (operní pěvec, vdova po prezidentovi a vdova po největší české popové ikoně) nezávisle na sobě popisují totéž: přesvědčení, že vztah smrtí neskončil. Každý jiným jazykem, s jinou mírou konkrétnosti, ale se stejným jádrem.

Margita o tom mluví nejotevřeněji. Ví, že část lidí ho bude mít za blázna. Říká to přesto. A právě v tom je síla jeho výpovědi, ne jako důkaz nadpřirozena, ale jako svědectví o tom, jak hluboce může truchlení přetvořit vnímání světa kolem nás.

Lampa bliká, dvířka se otevírají, kámen na hrobě hřeje. Pro Štefana Margitu to není fyzika. Je to Hanka.