Za covidu žila s dětmi v Praze jak králíci v králíkárně. Petra Hřebíčková koupila chalupu a změnila celý život rodiny

Herečka Petra Hřebíčková popsala, jak covidové zavření v pražském bytě přimělo celou rodinu hledat venkovské zázemí a jak z toho vznikly dva paralelní životy.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Tři děti, městský byt bez zahrady a covidová pandemie, která z něj udělala past. VIPŽivot zaznamenal, že tak vypadal startovní bod, ze kterého herečka Petra Hřebíčková a její partner Matěj Dadák, dospěli k rozhodnutí pořídit si chalupu v jižních Čechách. Nešlo o romantický útěk z Prahy. Šlo o praktickou odpověď na otázku, kterou si během lockdownu položily tisíce českých rodin: kde vezmeme prostor, který nám město nedává?

Byt jako králíkárna

Hřebíčková sama popisuje v rozhovoru pro Marianne covidové měsíce výrazem, který nepotřebuje vysvětlení: žili jako králíci v králíkárně. Byt, který v běžném provozu fungoval, se najednou stal jedinou kulisou pro práci, školu i volný čas tří dětí. Žádná zahrada, žádný dvorek, žádný únikový ventil. Městské fungování bez venkovního zázemí jí v tu chvíli začalo připadat absurdní. Právě tehdy rodina začala hledat. Nejdřív zahrádku, pak chaloupku. Nakonec vyhrála chalupa, dům ve vesnici v šumavském okruhu jižních Čech.

Rodina se z Prahy neodstěhovala. Zavedla něco jiného, dva rovnocenné životní režimy. Všední dny patří městu: škola, kroužky, práce, městská logistika. Volné víkendy, kdy Hřebíčková nehraje, patří chalupě. Na vesnici se role přepnou. Dadák se stará o dům, Hřebíčková o zahradu. Děti zmizí ven. Běhají po vesnici a po lese, staví bunkry, vyrábějí meče, chodí k sousedům. Někdy se na oběd vyrojí šest cizích dětí navíc. V létě rodina tráví na chalupě delší bloky, ideálně čtrnáct dní v kuse; to je podle Hřebíčkové teprve skutečný odpočinek. K tomu přibývá třetí bod na mapě: Hodonín, kde žijí prarodiče. Tam se rodina snaží dostat aspoň jednou za tři měsíce a určitě na Vánoce.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co chalupa dala dětem

Hřebíčková vyrůstala v Hodoníně se zahrádkou za městem, rajčaty vlastní sklizně a volným pohybem venku do večera. Její děti teď zažívají podobný princip v jiné kulise: vesnice a les místo jihomoravské zahrádky, sousedská parta místo městských kroužků. Klíčová změna se týká samostatnosti. V Praze rodiče děti hlídají, doprovázejí, organizují. Na vesnici se museli naučit pustit je samotné ven. Nejmenší dcera začala jezdit na koních v nedalekém areálu Machov. Starší děti si našly kamarády, kteří zvoní u dveří bez ohlášení. Pro městské dítě je to zážitek, který se nedá nahradit žádným příměstským táborem.

Dadák zkušenost s chalupou a soužitím na vesnici přetavil do scénáře. Výsledkem je seriál Jobovka, který Česká televize plánuje uvést v roce 2027 v režii Jana Hřebejka. Sleduje rodinu Baránkových, která se po krizi stěhuje z Prahy do zapadlé vesnice Pleštiny, řeší rekonstrukci chalupy, problémy dítěte ve škole i střet s místními rody. Hřebíčková sama potvrzuje, že inspirací bylo právě jejich soužití. Jobovka samozřejmě není dokumentární přepis rodinného života; natáčelo se v autentických lokacích západních Čech a příběh má vlastní dramatickou linku. Ale kdo zná kontext, pozná základ.