Petr Štěpánek vzkázal Čechům, ať přestanou brblat. S Adamovskou viděli, jak žije 98 % planety, a změnilo jim to pohled na svět

Herec Petr Štěpánek v podcastu popsal, jak mu návštěva Indie přenastavila měřítko problémů, a proč by si Češi měli přestat stěžovat.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Petr Štěpánek v podcastu Trefa do Černé(ho) řekl větu, která od té doby rezonuje: „V Česku žijeme v neuvěřitelném luxusu, užíváme si, a stejně pořád brbláme.“ Nebyl to výbuch frustrace ani kázání z piedestalu. VIPživot zaznamenal, že to byl spíš postřeh člověka, který před rokem 1989 nemohl ani do Bulharska bez záruky šéfa Národního divadla. A po revoluci objel sám nebo i se svou ženou herečkou Zlatou Adamovskou kus světa, včetně míst, kde se lidé rodí na chodníku a na chodníku umírají.

Z Bulharska na kraj světa

Štěpánkova cestovatelská historie začíná paradoxem. Před sametovou revolucí měl kvůli bratrovi, který pracoval ve Svobodné Evropě, drasticky omezené možnosti vycestovat. I výlet do Bulharska vyžadoval osobní garanci ředitele Národního divadla. Změnilo se to až po listopadu 1989. Později s Adamovskou se začali postupně vydávat dál a dál, a právě ten kontrast mezi uzavřeným světem a náhlou konfrontací s realitou jiných kontinentů dal jejich zážitkům zvláštní intenzitu. Když Štěpánek mluví o místě, které ho nejvíc ohromilo esteticky, jmenuje Chile a Velikonoční ostrov. Stál před kamennými Moai s pusou dokořán. To byl úžas. Indie byla něco jiného.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Indie nepřinesla úžas. Přinesla otřes. Štěpánek v rozhovoru popisuje žebrající děti, lidi, kteří nemají nic jiného než kus chodníku. Zlata Adamovská šla ještě dál s tím, že luxus, který tu máme, si 98 % planety nemůže dovolit. Pro Rytmus mluvila pak o bosých dětech, o lidech žijících celý život na ulici a o případech, kdy rodiče záměrně zohyzďují vlastní děti, aby víc vyžebraly. Právě tyhle zážitky jim podle jejich vlastních slov přenastavily vnitřní kompas. Adamovská říká, že po takové zkušenosti se na vlastní problémy díváte úplně jinak. Štěpánek z toho dělá obecnější apel: „Přál bych každému, aby jel na návštěvu do Indie.“

Privilegium vidět, povinnost mlčet?

Samozřejmě se nabízí námitka: herecký pár, který si může dovolit letenky na Velikonoční ostrov, nemá právo poučovat lidi, kteří řeší jak vydělat na složenky za energie nebo hypotéku. Jenže Štěpánek neříká „nemáte problémy“. Říká „podívejte se, jak vypadají problémy jinde“. To je rozdíl. A je to rozdíl, který může udělat jen člověk, který tam byl, a má odvahu to říct nahlas, i když ví, že část publika zareaguje přesně tím brbláním, proti kterému mluví. Štěpánkův vzkaz nezní „buďte zticha“. Zní „jeďte se podívat“, a pak se rozhodněte, jestli máte důvod brblat.