Petr Pavel promluvil o Babišovi s nečekanou otevřeností. Nejsem kladeč věnců, vzkázal vládě. Ustupovat nehodlá

Prezident v rozsáhlém rozhovoru pro Reflex přiznal, že spolupráce s premiérem fakticky nefunguje, a odmítl roli ceremoniální figury. Spor už řeší Ústavní soud.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Petr Pavel si v posledních měsících zvykl na nálepku, kterou mu vláda opakovaně lepí: lídr opozice. V rozhovoru publikovaném 27. srpna 2026 na webu Reflexu ji otevřeně odmítl a přidal víc, než se od hlavy státu v polovině mandátu čeká. Andreje Babiše prý nevnímá jako osobního protivníka. Současný stav ale popsal jako neudržitelný. Premiér podle něj ustoupil koaličním tlakům, koordinační schůzky se rozpadly a pragmatická cesta ke spolupráci zatím neexistuje.

Spolupráce, která nefunguje

Otevřenost Pavlových slov nespočívá v osobním útoku. Žádné nadávky, žádné ponižování. Síla je jinde: prezident veřejně přiznal, že vztah dvou nejvyšších ústavních činitelů je v praxi mrtvý. Popsal mechanismus selhání: vláda podle něj neodpovídá na kompromisní návrhy, premiér se podřizuje koaličnímu partnerovi a Hrad je systematicky odstavován od rozhodování v zahraniční a bezpečnostní politice. Pavel zároveň řekl, že Babiše rád podpoří v tom, co bude považovat za správné, a klidně pomůže i s komunikací nepopulárních zákonů. Nabídka stojí na stole. Nikdo ji zatím nezvedl.

„Nikdo ani já nepopírá, že vláda je odpovědná za formulaci bezpečnostní a zahraniční politiky. Ale na samotném výkonu se podílí i prezident,“ řekl „Pouhým kladečem věnců nikdy nebudu,“ dodal vzápětí. Srovnání s minulostí si Pavel našel sám: napětí mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem bylo podle něj „hodně osobní“ a trvalé. Dnešní spor popisuje jako věcný, nikoli nepřátelský. Jenže právě to ho činí nebezpečnějším pro fungování státu, protože nejde o emoce dvou mužů, ale o výklad pravidel, podle kterých se Česko řídí.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Ankara jako zlomový bod

Abstraktní spor o kompetence dostal konkrétní tvář 22. června 2026. Vláda toho dne rozhodla, že prezidenta nezařadí do delegace na summit NATO v tureckém hlavním městě. Premiér na tiskové konferenci argumentoval, že summit má vést hlava exekutivy odpovědná za vládní politiku a obranné výdaje. Pavel reagoval téhož dne kompetenční žalobou k Ústavnímu soudu. Ve svém vyjádření napsal větu, která shrnuje celý jeho postoj: prezidentovy pravomoci je jeho povinností „v plném rozsahu nejen vykonávat, ale i bránit“, protože nebránit je by otevřelo dveře jejich dalšímu okrajování.

Dva dny po žalobě soud vydal předběžné opatření a nařídil vládě prezidenta do delegace zahrnout. Kabinet se ještě 29. června pokoušel trvat na vlastní interpretaci a logisticky oddělené účasti. Nakonec se Pavel 7. a 8. července zúčastnil obou hlavních částí summitu v Ankaře. Spor ale neskončil, vláda po návratu z Turecka dál četla celou epizodu optikou prezidentské kampaně a konečné rozhodnutí Ústavního soudu ke dni publikace tohoto článku stále chybí. Očekává se v řádu měsíců.

Co je v sázce

Ústava v článcích 63 a 64 dává prezidentovi pravomoc zastupovat stát navenek, jmenovat velvyslance, být vrchním velitelem ozbrojených sil a účastnit se schůzí vlády. Nejsou to dekorativní paragrafy. Jsou to nástroje, které fungují jen tehdy, když obě strany (Hrad i Strakova akademie) komunikují. Jakmile komunikace selže, hrozí prodlevy ve jmenování, zablokované nominace a přesuny sporů k soudu.