Ve třech letech před kamerou, v pětadvaceti konec. Petra Vančíková z Chlapců a chlapů oslavila 60 a herectví jí vůbec nechybí

Petra Vančíková Kolevská oslavila nedávno šedesátiny. Z herecké branže odešla před pětatřiceti lety, a jediné, čeho lituje, je fyzika.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Bratislavská rodačka, kterou si česká i slovenská veřejnost pamatuje jako křehkou Alžbětku z Perinbaby nebo Máriu ze seriálu Chlapci a chlapi, dnes vede vlastní produkční firmu a do audiovizuálního průmyslu zasahuje z druhé strany kamery. VIP život zaznamenal, že před objektiv se za poslední roky vrátila jen dvakrát, a pokaždé za vlastních podmínek. Její příběh není o ztraceném talentu. Je o ženě, která si vybrala jiný druh práce a nikdy necítila potřebu se za to omlouvat.

Dítě, které si režiséři půjčovali

Před kamerou stála už od tří let. Sama po letech vyprávěla, jak zaskočila za chlapečka, který náhle onemocněl, a z jednoho natáčení se stalo další a další. Stala se z ní takzvané „půjčovací“ dítě, malá herečka, kterou si režiséři mezi sebou předávali. Když jí bylo osm zahrála si ve filmu z roku 1974 Veľká noc, veľký deň.

Odtud vedla cesta přes dětské a dospívající role až k projektům, které ji zapsaly do paměti československého diváka. Alžbětka v Jakubiskově Perinbabě. Mária v seriálu Chlapci a chlapi, těhotná manželka Vlada, která potratí a jejíž manželství se rozpadá pod tíhou podezření z nevěry. Role, které stavěly na její přirozené zranitelnosti před kamerou.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Proč v pětadvaceti zavřela dveře

Rok 1989 změnil všechno, i její profesní osu. Žádný skandál, žádný kolaps. Souběh okolností: po revoluci se otevřely nové příležitosti v produkci, v letech 1990–1993 pracovala jako manažerka v bratislavském Arttepu a od roku 1993 vede vlastní firmu Artreal. Zároveň přišly děti, dvě dcery, a s nimi rozhodnutí, které popsala bez patosu: nechtěla, aby její holky zažívaly dlouhé maminčiny odjezdy na natáčení.

Přidala se i potřeba soukromí. „Klid a svá tajemství,“ řekla v jednom z rozhovorů. Pro herečku, kterou jako dospívající chránili před fanoušky policisté, to dává smysl. Odchod nebyl útěk. Byl to přechod do jiného režimu života, ve kterém kamera přestala být středobodem.

Fyzika místo herectví, jediná skutečná lítost

Když se jí novináři ptají na lítost, neobrací se k herectví. Obrací se k nabídce, kterou kdysi odmítla, ke studiu fyziky v Moskvě. To je podle jejích vlastních slov ta životní příležitost, která jí unikla. Ne role, ne premiéry, ne červený koberec. Diferenciální rovnice. Z rozhovorů nevyplývá ani stopa zatrpklosti vůči branži. O profesních proměnách mluví jako o přirozených etapách. Působila i v Radě Audiovizuálního fondu, kde spolurozhodovala o strategických prioritách a kritériích podpory slovenské kinematografie. Její stopa v oboru je systémová, přes nastavování pravidel, ne přes titulky v bulváru.

Dva návraty, žádný comeback

Po zhruba dvacetileté pauze se vrátila před kameru jako prokurátorka Jana Kozáková v kriminálním seriálu Vina. Kontrast s poetickou Alžbětkou je ostrý: autoritativní právnička místo zranitelné pohádkové hrdinky. A pak ještě jeden návrat, do pokračování Perinbaba a dva světy. Jenže to byl jediný natáčecí den, který sama popsala jako čest a vzpomínku na mládí. „Přesně to, co jsem potřebovala.“ Ani jeden z těchto návratů nepůsobí jako pokus něco si dokazovat. Spíš jako gesto ženy, která ví, co chce, a hlavně co nechce. Petra Vančíková Kolevská má šedesát, produkční firmu a dvě dospělé dcery. Herectví jí podle všeho opravdu nechybí. Chybí jí fyzika.