Zákulisí Pelíšků: Podpálení vlasů Stašové nebylo vůbec v plánu a Holubová na sobě měla dvoje kalhotky

Kultovní film Pelíšky je skutečným skvostem české kinematografie připomínající hrůzy roku 1968.

Zdroj fotografie: Ivan Malý – archiv ČT

Film Pelíšky režiséra Jana Hřebejka patří k nejoblíbenějším českým snímkům. Kombinuje jemný humor, melancholii i hluboké lidské situace, a to vše zasazené do období těsně před událostmi roku 1968. Právě kontrast mezi intimitou rodinných příběhů a neklidnou společenskou atmosférou je jedním z důvodů, proč film milují lidé napříč generacemi. Redakce VIPživot se zaměřila na různé perličky z natáčení tohoto kultovního snímku.

Výborné herecké obsazení

Příběh dvou sousedských rodin – Šebkových a Krausových – vykresluje předčasně zatracenou generační iluzi. Mládí je nadšené, přesvědčené o blízké světlé budoucnosti, zatímco jejich rodiče se snaží držet jistý řád, ať už armádní nebo civilní. A právě tato střetnutí, citlivě zachycená v drobnokresbě každodennosti, vytvářejí komediální i tragikomické situace.

A naprosto skvělé herecké obsazení tomu všemu dodává pomyslnou třešničku na dortu. Dvojice Miroslav Donutil a Bolek Polívka coby bratři Šebkovi mají ve filmu tolik skvělých scén a hlášek, které se používají dodnes i v běžné mluvě. Jejich ztvárnění medvěda kodiaka se stalo legendárním. A nejen díky nim se mohou Pelíšky pyšnit mnoha zajímavostmi, které jsme se v redakci VIPživot rozhodli připomenout.

Mistři improvizace a neexistující scény

Spousta scén i dialogů ve scénáři vůbec nebyla. Jelikož ale Hřebejk vybral do rolí rozené improvizační mistry, hlavně Polívku, Donutila a Duška, na place se odehrávaly naprosto nepředvídatelné scény, které přítomné často přiváděly k slzám smíchu. Například scéna s prskavkou, kterou Polívka zapíchl své filmové švagrové Simoně Stašové, vznikla zcela spontánně. Stačil kousek a hereččiny silně nalakované vlasy mohly vzplanout.

Stejně tak ve scénáři nebyla ani věta pronesená Stellou Zázvorkovou: „A skláři nebudou mít co žrát.ׅ“ A kvůli nevyzpytatelnosti Jaroslava Duška si Eva Holubová při natáčení milostné scény raději vzala dvoje kalhotky. Redakci VIPživot neunikl rozhovor, který herečka vedla s Honzou Dědkem v jeho pořadu.

Zdroj fotografie: Ivan Malý – archiv ČT

„Tančí, vypijou lahev a odeberou se do ložnice. A tam bylo pár teček,“ zavzpomínala Holubová na scénář, přičemž ji pravděpodobně vyděsila slova, která jí Dušek před natáčením řekl: „Neboj se, já půjdu jen na krajíček.“ Věděla, že její herecký kolega je schopen všeho, a tak si raději doběhla ke Stašové do šatny ještě pro stahovací prádlo, které z ní poté museli sundat pomocí nůžek.

A jedna z nejoblíbenějších scén, kdy Jiří Kodet přetáhne Jaroslava Duška holí poté, co se jej zeptá: „Hledáš někoho, soudruhu?“, také takto neměla vypadat. Původně měl Kodet odpovědět, že nic. Režiséra však napadlo právě použití hole, což ovšem před natáčením scény Duškovi vůbec neřekli.

Příšerné události roku 1968

Pelíšky zachycují období před srpnovou okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Rok 1968 byl pro zemi zásadní. Příchod Pražského jara, uvolnění politického systému a následná invaze 21. srpna znamenaly prudký konec nadějí na demokratizaci.

Film sám velké politické scény neukazuje, ale atmosféra blížící se změny je v něm stále přítomná, a to od ideálů mládeže přes napětí mezi generacemi až po jemné náznaky strachu a nejistoty. Atmosféru filmu pomáhali dotvářet také herci, kteří osudnou srpnovou noc sami zažili, když obrovské množství tanků překročilo hranice na několika místech najednou. Hlavní proudy mířily na Prahu, Brno, Bratislavu a další velká města.

Do 24 hodin bylo na území státu více než 200 000 vojáků a 2 000 tanků. Klíčové instituce jako rozhlas, televize, ústřední výbor KSČ, budovy vlády a další strategické body byly obsazeny během několika hodin. Film Pelíšky se konečnými scénami, sebevraždou Šebka i jmenováním Duška jako ředitele školy, snažil ukázat, že rok 1968 byl jedním z nejdramatičtějších momentů československých dějin.