Osud plavovlasé krásky z Nebeských jezdců: Jana Nováková chtěla prorazit na Západ, skončila rukou žárlivého manžela

Byla mladá, krásná a talentovaná. Publikum si ji zamilovalo ve filmech, kritici jí předpovídali velkou budoucnost.

Zdroj fotografie: Public Domain

Herečka Jana Nováková dnes patří k pozapomenutým tvářím českého filmu, přestože v 60. letech měla našlápnuto ke skutečně velké kariéře. Redakce VIPživot zaznamenala, že její jméno je dnes často zaměňováno s jinou herečkou stejného jména, což je velká škoda, protože to ještě více zastírá tragický příběh talentované plavovlásky, která zemřela v pouhých 20 letech.

Chtěla být lékařkou, osud ale rozhodl jinak

Narodila se 25. září 1948 v Praze a už od dětství vynikala mimořádnou energií a všestranností. Věnovala se sportu, tanci, psala básně, kreslila… Zkrátka od všeho něco. Jejího talentu si všiml dokonce i básník František Hrubín a stal se jejím mentorem. Původně chtěla být lékařkou, ale osud ji nasměroval jinam.

Díky kráse a přirozenému šarmu uspěla v manekýnském kurzu, čemuž se při pohledu na dobové fotografie opravdu nelze divit, a brzy se objevila před objektivy fotografů i na soutěžích krásy. V naší redakci jsme si všimli, že právě tato kombinace talentu a vzhledu z ní udělala ideální typ herečky nové vlny – přirozeně krásné, přesto sebevědomé a talentované.

Filmové role, které ji proslavily

Před kamerou debutovala ve filmu O slavnosti a hostech, ale skutečný průlom přišel v roce 1966 s rolí Mabel v parodii Fantom Morrisvillu. O tuto roli se ucházely stovky dívek – aby také ne, když se ve filmu měla objevit plejáda slavných jmen (namátkou Oldřich Nový, Waldemar Matuška, Květa Fialová nebo Jaroslav Marvan). Ale režisér Bořivoj Zeman si vybral právě Janu. Viděl v ní ideální noblesní Angličanku – přesně takovou, jakou chtěl na plátně mít. Připravovala se pečlivě, studovala dobové zvyklosti i anglickou literaturu a její výkon diváky i kolegy bez nadsázky nadchl. Naše redakce připomíná, že tehdy byla považována za jeden z největších hereckých objevů své generace a byla jí předpovídána opravdu výjimečná kariéra.

O dva roky později zazářila znovu, tentokrát ve válečném dramatu Nebeští jezdci, kde ztvárnila příslušnici WAAF Patricii Watkinsonovou po boku Jiřího Bednáře. Film dodnes patří ke klenotům české kinematografie a Jana v něm jednoznačně potvrdila, že dokáže obstát i v náročné dramatické roli. O moc víc toho ale už bohužel nestihla.

Nerovné manželství a útěk na Západ

Ovšem za slibně rozjetou kariérou stál i osobní příběh plný osudových chyb. Naše redakce zapátrala a zjistila, že už v roce 1967 se provdala za západoněmeckého obchodníka Eugena Grubera. Kdo ví, co v něm tenkrát viděla – byl totiž o neuvěřitelných 45 let starší. Imponovalo jí jeho postavení i kontakty? Možná, protože není tajemstvím, že Jana snila o mezinárodní kariéře. Odstěhovala se s ním do Mnichova, kde natočila několik filmů a zpočátku žila v přepychu.

Mohla ale tušit, že něco nebude tak úplně v pořádku. Byla za něj totiž vdaná už v době, kdy natáčela Nebeské jezdce. A Gruber rozhodně chtěl na natáčení být – hlavně přítomnost u všech jejích postelových scén si doslova vydupal. Co kdyby… Asi tak příliš nepřekvapí, že se její manželství brzy změnilo v past. Gruber byl chorobně žárlivý a vyžadoval kontrolu nad jejím životem i prací. A když se Jana během natáčení zamilovala do vrstevníka a začala uvažovat o rozvodu, konflikt dosáhl vrcholu. Gruber to neunesl. Janu nejdřív škrtil, pak na ni čtyřikrát vystřelil. Pátý výstřel poté věnoval sobě. Talent nadějné české herečky tak definitivně vyhasl.