Bylo mu 52 a jí 29, když si řekli ano. Ondřej Kepka z Arabely si vzal svou studentku, jeho dědeček udělal to samé

V kostele ve slovenské Šaľe se před čtyřmi roky vzali Ondřej Kepka a Jana Vrabcová. Dělilo je 23 let a příběh, který začal na univerzitní chodbě.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Ondřej Kepka, kterého většina Čechů zná jako Honzíka z Arabely, poznal svou budoucí ženu na Vysoké škole ekonomické v Praze. VIPŽivot zaznamenal, že on tam působil jako lektor a konzultant filmových projektů na Katedře multimédií, ona byla studentka. Několik měsíců si kladl otázku, jestli je vůbec přípustné pozvat studentku na rande. Nebyl to prý jeho styl. Nakonec převážila vzájemná náklonnost, a je z toho vztah, který trvá dekádu, zahrnuje společný dům, pracovní spolupráci i období, kdy Jana podržela Kepku při odchodu obou rodičů.

Učitel a žačka: rodinná tradice

Když Ondřej Kepka seděl v rozhlasovém studiu Českého rozhlasu Dvojka po boku Jany, pronesl větu, která celý příběh zarámovala: „I můj dědeček se před sto lety zamiloval do své žačky.“ Tím dědečkem byl Jaroslav V. Vrána, učitel češtiny a francouzštiny. Mimochodem pedagogická linie v rodině Kepků je ještě hlubší. Otec Jiří Kepka byl profesorem matematiky, matka Gabriela Vránová učila na konzervatoři. Sám Ondřej dnes přednáší na VŠE a zároveň vede jako prezident Hereckou asociaci. Učení má zkrátka v krvi, a zřejmě i to, co z něj občas vzejde mimo osnovy.

Kepka věděl, že pozvat na rande studentku, se kterou se potkává na katedře, není běžný krok. Řešil to sám se sebou měsíce. Když se nakonec dali dohromady, na svatbu si počkali dalších zhruba sedm let. Část zpoždění měla prozaický důvod: pandemie covidu opakovaně zkřížila plány. Obřad se nakonec uskutečnil v polovině července 2022 v kostele v Šaľe, městečku na jihozápadním Slovensku. Jemu bylo dvaapadesát, jí devětadvacet.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Rýpalové, zlatokopka a tři prázdné stěny

Nejbližší rodina a přátelé pár podpořili. Zbytek světa byl méně vstřícný. Jana v rozhovoru pro iDNES v roce 2024 přiznala, že štiplavé poznámky k věkovému rozdílu přicházejí dodnes. Někteří ji mají za zlatokopku. „Rýpalové byli a jsou,“ shrnula. Jana pracuje jako art director v reklamní agentuře a zároveň navrhuje grafickou podobu projektů, na nichž se Kepka podílí: medailonky a tiskoviny Cen Thálie, znělky Cen ministerstva kultury, plakát k dokumentu Dopisy od Karla Čapka. Společně cestují, fotí, zařizují dřevostavbu ve středních Čechách. Kompromis v interiéru popisují jednoduše: Jana vyrostla v minimalismu, Kepka v bytě připomínajícím galerii. Výsledek? Jedna stěna galerie, tři prázdné.

Pro velkou část publika zůstává Kepka navždy chlapcem z Arabely. Roli malého Honzíka hrál v roce 1980, velkého pak o třináct let později. Sám říká, že k ní má rozpolcený vztah, navzdory desítkám dalších projektů ji nic nepřekonalo. Právě ten kontrast mezi dětskou rolí a dospělým soukromým životem vysvětluje, proč vztah s o generaci mladší ženou část diváků stále překvapuje. Jako by Honzík nesměl zestárnout. Přitom Kepkův život za kamerou dávno přerostl pohádkový rámec. Režíruje, moderuje, učí, vede stavovskou organizaci.