Odešel od těhotné manželky? Leoš Mareš po letech popřel verzi, která zazněla v dokumentu a zná ji celé Česko

Moderátor v červnu 2026 veřejně napadl klíčovou scénu vlastního dokumentu. Nerozporuje, co řekl, rozporuje, co se stalo potom.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Večeře, čtvrtý měsíc těhotenství, věta „Chtěl bych se rozvést a chtěl bych odejít.“ Takhle to zaznělo v dokumentární sérii Leoš, kterou od 24. dubna 2026 vysílá platforma Oneplay. Monika vzpomíná, Leoš přikyvuje a sám dodává: „Říct těhotný holce, že odcházíš, je hrůza. Morální selhání.“ Jenže po odvysílání se moderátor ozval znovu, tentokrát s verzí, kterou dokument podle něj neukazuje. Tvrdí, že tehdy fyzicky neodešel, že se vrátil, byl u porodu a s rodinou fungoval ještě měsíce. Spor, který teď rezonuje českým internetem, se tak netočí kolem otázky, jestli věta padla. Točí se kolem toho, co následovalo.

Tři vrstvy jednoho příběhu

Příběh rozpadu prvního Marešova manželství má dnes tři odlišné veřejné verze, a každá vznikla v jiné době a pod jiným tlakem.

Únor 2010 – čerstvý rozchod. Mareš tehdy pro média volil měkká slova: „Na nějaký čas se rozcházíme,“ řekl pro TN.cz. Popíral, že by důvodem byla třetí osoba, a ujišťoval, že „pro děti se nic nemění.“ V Blesku ve stejné době dodal: „Důvodem, že jdeme od sebe, není to, jestli někoho mám nebo nemám.“

Jaro 2026 – dokument k padesátinám. Třídílná série Leoš přinesla zcela jiný tón. Monika popsala konkrétní večeři ve čtvrtém měsíci těhotenství. Mareš sám označil svůj tehdejší krok za morální dno. Diváci a média si z toho odnesli jednoznačný obraz: opustil těhotnou ženu.

Červen 2026 – korekce. V podcastu Vojty Žižky a na vlnách Evropy 2 Mareš předložil novou časovou osu. Podle ní se po krizové větě vrátil, zůstal, byl u porodu syna Matěje, společně se přestěhovali do nového bytu a jako rodina fungovali ještě řadu měsíců. Definitivní rozpad klade do doby, kdy bylo Matějovi téměř rok.

Co přesně Mareš popírá, a co ne

Důležité je, co moderátor nerozporuje. Nepopírá, že v těhotenství řekl manželce, že chce odejít. Nepopírá, že šlo o partnerské selhání. A nepopírá, že krize začala dávno před rozvodem.

Co odmítá, je následná interpretace. Podle něj dokument svým střihem a vyzněním vytvořil dojem, že po oné větě skutečně zmizel, z bytu, z rodiny, ze života synů. „Reálně jsem neodešel,“ citují ho média s odkazem na podcast. Tvrdí, že s dětmi byl v běžném režimu rozdělené péče, bral si je v týdnu i o víkendech, jezdil s nimi na dovolené i na Vánoce.

Jde tedy o spor mezi dvěma obrazy téhož muže. Jeden je „otec, který odešel od těhotné ženy.“ Druhý je „partner, který selhal, ale jako táta zůstal.“ Mareš se dnes snaží přepsat ten první na ten druhý.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Proč reaguje až teď

Kreativní producentka Simona Matásková v rozhovoru pro Blesk z dubna 2026 řekla, že Mareš do finálního střihu nezasahoval. „Nikdy nepřišel do střižny,“ uvedla. Dokument měl být otevřený, bilanční, bez cenzury. Mareš to zjevně akceptoval, dokud neviděl, jak si výsledek přečte publikum.

Až titulky typu „opustil těhotnou ženu“ a „morální dno“ ho přiměly k veřejné reakci. Šestnáct let mlčel, protože tlak nebyl tak silný. Starší mediální verze z roku 2010 byla vágní a rychle zapadla. Dokument ale dal staré kauze nový, souvislý a emočně nabitý tvar, a ten se šířil mnohem razantněji.

Monika Marešová přitom téma pojmenovala veřejně už v roce 2013. V rozhovoru pro Blesk popsala rok pláče, úzkosti a antidepresiva dva měsíce po porodu. Její tehdejší výpověď se s dokumentem shoduje. K Marešově červnové obhajobě se ale veřejně dohledatelně nevyjádřila.

Střih versus paměť

Podle nás je jádro celé kauzy právě tady: v propasti mezi tím, co dokument ukáže, a tím, co si účastník pamatuje. Mareš v dokumentu mluví upřímně, sám sebe označuje za morálního selhance. Ale dokument je střih. Vybírá momenty, řadí je za sebe, buduje narativ. A divák si z něj odnáší příběh, který nemusí odpovídat kompletní časové ose.

Mareš teď dodává chybějící kapitolu: návrat, porod, nový byt, měsíce společného fungování. Ve veřejně dostupných zdrojích ale tuto verzi nepodkládá ničím jiným než vlastním svědectvím. Žádný nezávislý svědek, žádný dokument. Jedinou veřejnou indicií, že vztah otce a synů funguje, je vystoupení Matěje na premiéře dokumentu, kde o Marešovi řekl, že je „nejlepší táta.“

To je silný moment, ale není to důkaz o tom, co se dělo v roce 2009.

Co z toho zůstane

Marešova pozice v českém showbyznysu kvůli téhle kauze pravděpodobně nespadne. Dokument z něj neudělal padoucha, udělal z něj člověka, který veřejně přiznal, že selhal. Nová obhajoba ten obraz nekoriguje zásadně, spíš ho doostřuje: selhal jako partner, ale ne jako otec. Jestli to publikum přijme, záleží na tom, čí verzi považuje za úplnější.

Obě strany se shodují na jednom: ta věta u večeře padla. Všechno ostatní je otázka střihu, filmového i paměťového.