Nosková ze SuperStar popsala, jak partner držel dceru pod krkem. Systém podle ní nedokáže ochránit jediné dítě

Zpěvačka a ombudsmanka MPSV Michaela Kolman, dříve Nosková, veřejně popsala záběr z domácí kamery, na němž expartner drží pod krkem její starší dceru Elišku. Byl to zlom, ale ne konec příběhu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Někdejší účastnice show Superstar Michaela Nosková se otevřeně rozpovídala o složitém životním období. VIP život zaznamenal, že kamera v bytě zachytia, jak expartner chytil její jedenáctiletou dceru Elišku pod krkem. Tehdy se Nosková rozhodla, že musí odejít. Jenže odchod ze vztahu neznamená konec ohrožení. Čtyři roky po podání trestního oznámení stále předává mladší dceru muži, proti němuž běží trestní řízení. A systém, který měl dítě chránit, podle ní nezareagoval ani na obžalobu, ani na znalecké posudky, ani na novelu zákona.

Dvě dcery, dvě roviny téhož příběhu

Příběh Michaely Kolman má dvě osy, které se v médiích často slévají do jedné. Starší dcera Eliška pochází z předchozího vztahu, právě ona byla na záběru, který zpěvačka označuje za „poslední kapku“. Mladší dcera se narodila z partnerství s mužem, jenž je dnes obžalovaný. A právě o ni se vede vleklý opatrovnický spor.

Nosková v pořadu Epicentrum Blesku z června 2026 popsala, že soud rozhodl o takzvané asymetrické střídavé péči, tedy režimu, kdy dítě tráví nerovnoměrně rozložený čas u obou rodičů. Předběžné opatření, které by kontakt s otcem omezilo, vydáno nebylo. „Permanentní strach“ při každém předání dítěte popisuje jako dvě fáze: předat a pak čekat, zda bude dcera vrácena včas a v jakém stavu. Loni otec dítě ve stanovený čas nevrátil a věc řešila policie.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co se změnilo, a co ne

Od 1. července 2025 platí v Česku zákon č. 78/2025 Sb., který poprvé přímo vkládá do občanského zákoníku definici domácího násilí. Dítě vystavené násilí mezi rodiči je výslovně považováno za ohrožené. OSPOD může jeho jménem podat návrh na ochranné předběžné opatření. Policejní vykázání se prodloužilo na 14 dnů a policie má povinnost odebrat zbraň.

Jenže klíčový detail zůstal za dveřmi. Ministerstvo spravedlnosti v létě 2025 přiznalo, že domácí násilí bylo původně navrženo jako samostatné kritérium pro rozhodování o péči v § 907 občanského zákoníku, ale z finálního znění vypadlo. Soudy ho mají zohledňovat jen v obecném testu „nejlepšího zájmu dítěte“. V praxi to znamená, že samotné podání trestního oznámení ani zahájení trestní věci automaticky nevedou k omezení kontaktu rodiče s dítětem. Soud rozhoduje individuálně. Vždy.

Proč ani mediální tlak nestačí

Nejsilnější bod celého případu není jen „co se jí stalo“. Je to fakt, že ani veřejně známá žena s přístupem k médiím, právní pomocí a od roku 2026 i institucionální pozicí ombudsmanky MPSV nedokázala v českých podmínkách rychle prosadit jednoznačný bezpečnostní režim pro vlastní dítě. MPSV její roli popisuje jako práci se stížnostmi občanů, zlepšování komunikace s úřady a navrhování systémových změn uvnitř resortu. Nemůže přikázat OSPOD ani soudu konkrétní výsledek. Nosková tak paradoxně sedí na pozici, z níž vidí mechanismus zevnitř, a přesto ho nemůže pro svou dceru zrychlit.

Průměrná délka opatrovnického řízení u okresních soudů činila podle statistik Ministerstva spravedlnosti za rok 2020 přes 250 dnů. Případ Noskové běží čtvrtým rokem. Délku zvyšuje souběh trestní větve, opakovaných znaleckých posudků, odvolání a krizových incidentů při předávání.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Jak to dělají jinde

Srovnání s jinými zeměmi ukazuje, že české řešení není jediné možné:

• Španělsko v občanském zákoníku výslovně zakazuje společnou péči, pokud proti jednomu z rodičů probíhá trestní řízení za násilné útoky na druhého rodiče nebo děti. Návštěvy se pozastaví, jsou-li dány důvodné indicie násilí.
• Anglie a Wales mají procesní směrnici PD 12J, která soudu ukládá aktivně zjišťovat domácí násilí od samého počátku řízení. Kontakt, který by vystavil dítě riziku, nesmí být povolen, a běžné kontaktní centrum ani dohled příbuzného nejsou považovány za dostatečnou záruku.

V Česku žádný takový automatismus neexistuje. Problém není v absenci nástrojů: policejní vykázání, intervenční centra, OSPOD i předběžná opatření formálně existují. Slabé místo je průchod mezi systémy: policie předá informaci, OSPOD „může“ podat návrh, soud „zváží“. Nikde v řetězci není bod, kde by ochrana dítěte nastala automaticky.

Kam se obrátit, když systém nereaguje

Pro kohokoli v podobné situaci existuje trojúhelník okamžité pomoci:

• Policie ČR – akutní ohrožení, vykázání agresora na 14 dnů.
• Intervenční centra – musí nabídnout pomoc do 48 hodin po vykázání, ale lze se obrátit i bez předchozího policejního zásahu.
• Specializované organizace – ROSA (rosacentrum.cz) a proFem (profem.cz) poskytují právní i psychologickou podporu obětem.

Klíčová informace: na ochranu dítěte v mezidobí mezi oznámením a rozsudkem nemusíte čekat samy. OSPOD může jménem dítěte žádat předběžné opatření, a vy máte právo to po něm vyžadovat. Michaela Kolman v dokumentární sérii Láska nebolí na OnePlay říká, že manipulátor si u veřejně známého člověka snadno zjistí slabá místa. Jenže slabé místo jejího příběhu není ona. Je to systém, který čtyři roky váhá mezi „může“ a „musí“, zatímco dítě jezdí tam a zpět.