Žádný mramor, žádný luxus. Nora Fridrichová bydlí v bývalém klášteře a sbírá starý nábytek

Žije v prostoru s historií, ale bez zbytečné okázalosti. Nora Fridrichová vsadila na klid, světlo a funkčnost.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když ji vidíte v televizi, je to ta nekompromisní novinářka, která pokládá otázky na tělo a nenechá se opít rohlíkem. Jenže jakmile za sebou Nora Fridrichová zavře domovní dveře, ocitá se v úplně jiném světě, jak jsme v redakci VIPživot zjistili. Její domov je totiž nevšední oázou ticha, kterou si vybudovala v netradičních kulisách bývalého kláštera.

Klášterní klid a úcta k věcem, co mají duši

V redakci míníme, že bydlení v prostorách, kde se kdysi lidé oddávali rozjímání, na vás zkrátka zanechá stopu. Nora navíc v rozhovorech nijak neskrývá, že její domov je mixem minimalismu a vášně pro staré věci. Není to prostě ten typ člověka, co by vletěl do obchodního domu s nábytkem a koupil si obývák z katalogu. Naopak, miluje starožitnosti a kousky, které už něco zažily.

Nora se nebojí vzít starý, „vyžilý“ kus nábytku a vdechnout mu nový život. Podle ní mají věci zkrátka a dobře sloužit, dokud to jde, a dělat radost klidně další generaci. Tenhle přístup k udržitelnosti je jí vlastní i v jejím nadačním fondu Šatník, jehož prostřednictvím pomáhá samoživitelkám. Její byt tak působí jako živý organismus – je tu stará komoda po babičce vedle moderní jednoduché pohovky a všechno to dohromady dává dokonalý smysl.

Knihy místo televize a kuchyně, kde se fakt vaří

Hlavní obytný prostor je zaplavený světlem a dominují mu knihy. Nejsou to žádné dekorativní hřbety seřazené podle barvy, ale „pracovní nástroje“, které se povalují všude možně. Je znát, že se v tomhle domě hodně čte a přemýšlí. Barevná paleta je střídmá, neutrální tóny a přírodní dřevo tu vytvářejí uklidňující pocit bezpečí.

A kuchyně? Měli jsme možnost ji zhodnotit a zjistili jsme, že je to ryze funkční zóna, kde se prostě kmitá kolem plotny. Jednoduché skříňky, žádné zbytečné lapače prachu. Všechno je podřízeno tomu, aby se rodině v bytě dobře žilo, ne aby se jím mohl někdo chlubit v časopisech o bydlení.

Celý dům působí nesmírně civilně a křehce. Je to fascinující kontrast – v práci je Nora ostrá jako břitva, doma se promění v milovnici starého dřeva a ticha. Podle ní totiž domov nemá být pózou pro okolí, ale místo, kde se člověk může konečně nadechnout.