Neckář přišel o syna, teď mu hrozí, že přijde i o střechu nad hlavou. O dům v Braníku se dělí dědická třída

Rodinný dům v pražském Braníku, kde dvaaosmdesátiletý zpěvák žije desítky let, se po smrti jeho jediného syna stal předmětem dědického řízení.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Václav Neckář mladší zemřel ve věku dvaapadesáti let koncem srpna. Společně se svým otcem legendárním zpěvákem bydleli pod jednou střechou v branickém domku, který má pro rodinu hlubší než jen majetkový význam: pozemek kdysi patřil dědečkovi z matčiny strany, Neckář starší na něm v sedmdesátých letech postavil skládací okál. VIP život zaznamenal, že teď se kolem téhož domu rozbíhá právní proces, jehož výsledek rozhodne, kdo bude zpěvákovým novým spoluvlastníkem. A jestli vůbec bude moci v domě zůstat.

Dva podíly, jeden dům

Vlastnictví domu se mělo rozdělit už po smrti Neckářovy manželky Jaroslavy v prosinci 2015. Jedna polovina připadla zpěvákovi, druhá synovi. V domě pak žili tři lidé: otec, syn a snacha Hana Neckář Vyšovan. Smrt syna otevřela dědické řízení, notář ho zahajuje z úřední povinnosti, nikdo o to nemusí žádat. Řeší se ale výhradně synova část majetku. Neckářův vlastní podíl na domě zůstává nedotčený. Právník Jan Černý, kterého k případu citoval Blesk, to říká jasně: o svůj stávající díl by zpěvák přijít neměl. Může ho dokonce navýšit. Klíčová otázka ale zní jinak, kdo se stane vlastníkem synovy poloviny a co to bude znamenat pro další fungování domu.

Tři scénáře, které rozhodnou

Celý případ stojí na jediném rozcestníku: zanechal Václav Neckář mladší závěť, nebo ne? Pokud existuje, postupuje se podle vůle zemřelého. A tady je podstatný detail: otec není takzvaný nepominutelný dědic. Nepominutelnými dědici jsou pouze děti zůstavitele, a Václav mladší s manželkou Hanou podle dostupných zdrojů děti neměli. Závětí tedy mohl syn svůj podíl odkázat komukoli. Otce mohl z dědění zcela vynechat, stejně jako ho mohl učinit jediným dědicem. Pokud závěť neexistuje, nastupuje zákonná dědická posloupnost. Bez dětí se přeskakuje první dědická třída a přichází na řadu druhá. Do ní podle Portálu veřejné správy patří:

• manžel zemřelého (vdova Hana), s nárokem na nejméně polovinu pozůstalosti,
• rodiče zemřelého (v tomto případě otec Václav Neckář senior),
• osoby žijící ve společné domácnosti po dobu alespoň jednoho roku před smrtí, pokud splňují zákonné podmínky.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Při zákonném dědění ve druhé třídě by tedy synovu polovinu domu pravděpodobně získali společně vdova Hana a otec Václav. Poměr? Manželka nejméně polovinu synovy pozůstalosti, zbytek otec. Výsledkem by bylo, že Neckář senior by vlastnil svou původní polovinu domu plus část synova podílu, a vdova Hana druhou část. Třetí scénář je kombinovaný: závěť existuje, ale pokrývá jen část majetku, nebo je napadena. V takovém případě se obě větve prolínají a řízení se komplikuje.

Skutečné riziko neleží v dědictví, ale v tom, co přijde po něm

Dědické řízení při součinnosti všech zúčastněných trvá podle Notářské komory ČR orientačně tři až čtyři měsíce od úmrtí. Jenže samotné skončení pozůstalostního řízení není konec příběhu. Je to teprve jeho začátek. Po něm totiž vznikne nová spoluvlastnická mapa domu. A občanský zákoník říká jednu věc zcela jednoznačně: nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

Co to znamená v praxi:

• Dohoda – spoluvlastníci se domluví na dalším užívání, případně jeden vyplatí druhého. Ideální, ale vyžaduje shodu i peníze.
• Soudní vypořádání – pokud se nedohodnou, může soud přikázat nemovitost jednomu spoluvlastníkovi za finanční náhradu.
• Prodej nebo dražba – krajní varianta, kdy soud nařídí prodej a výtěžek se rozdělí podle podílů.

Zákon sice umožňuje odklad zrušení spoluvlastnictví až o dva roky, pokud by hrozilo vážné ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a dvaaosmdesátiletý muž, který v domě strávil půl života, by takový argument mít mohl. Ale je to odklad, ne řešení.