Nebyla to chudinka, říká přítel Monyové. Borisovi prý sama diktovala, v seriálu o tom ale nebyla jediná scéna

Publicista Richard Sacher, dlouholetý přítel zavražděné spisovatelky, tvrdí, že seriál Monyová ukazuje jen jednu vrstvu složitého vztahu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Patnáct let po vraždě Simony Monyové a měsíc po premiéře seriálu, který její příběh přenesl na obrazovky, se ozval hlas, který do veřejné debaty vnáší jiný obraz. Richard Sacher moderoval křty jejích knih, plánoval s ní nakladatelskou spolupráci a říká, že ženu, kterou znal, v seriálu nepoznává. „Nebyla to chudinka,“ řekl. Monyová podle něj Borisu Ingrovi sama zadávala, co má udělat, co komu předat, koho kam odvézt autem. Byla věcná, sarkastická, organizačně dominantní. Jenže tohle je jeho vzpomínka. Vedle ní stojí seriálová dramatizace posvěcená rodinou a pravomocný rozsudek, který v roce 2012 potvrdil Ingrovi patnáct let vězení za úmyslné zabití.

Sacherova verze: řídila si věci sama

Sacher popisuje Monyovou jako ženu s ráznějším smyslem pro humor, která nenechávala za sebe jednat nikoho, ani manžela. V běžném provozu domácnosti byl podle něj Ingr spíš ten, kdo plnil pokyny. Označuje se za jediného českého autora, kterému Monyová nabídla, že bude vydávat jeho knihy ve svém nakladatelství a zároveň mu dělat editorku. Jejich vztah byl pracovně-přátelský, ne intimní, a právě z této pozice tvrdí, že seriál dynamiku soužití zjednodušil na schéma „muž je jednoznačný viník, žena pouze bezbranná oběť“.

Důležité je, co Sacher nezpochybňuje. Sám říká: „To, že Simonu zabil, nikdo nezpochybňuje.“ O výhružných SMS z posledních týdnů před vraždou ví, připouští, že Ingrovi nebyly příjemné některé situace a že Monyová oznámila rozchod. Nesnaží se rehabilitovat vraha. Snaží se doplnit portrét oběti.

Co tvůrci říkají, a proč seriál vypadá jinak

Režisérka Zuzana Kirchnerová v rozhovoru pro Český rozhlas Vltava řekla otevřeně: nechtěla natočit true crime ani úplnou rekonstrukci. Seriál Monyová je psychologické drama vyprávěné z perspektivy hlavní hrdinky, s akcentem na mechanismy domácího násilí, na to, jak se idylický vztah mění v toxické soužití. Scenáristka Barbora Námerová dodala, že Monyová v seriálu není „pouhá oběť“, ale komplexní osobnost.

A pak je tu rodina. Jedna z autorek námětu Marta Fenclová v rozhovoru pro Expres FM popsala, v jak širokém složení se rodina na projektu podílela: bratr, švagrová, bývalý manžel, oba synové i matka Simony Monyové. To je podstatná protiváha k Sacherovu tvrzení, že tvůrci pracovali hlavně s domněnkami. Syn Dominik Mony na premiéře přiznal, že neví, jestli zvládne příběh znovu vidět, ale souhlasil, protože věřil, že má smysl ho vyprávět.

Sacherova výtka, že v seriálu nebyla jediná scéna ukazující Monyovou jako tu, kdo Ingrovi zadává úkoly, se v otevřených zdrojích nedá beze zbytku ověřit, úplný rozpis scén k dispozici není. Jisté ale je, že tvůrci záměrně zvolili perspektivu, která klade důraz na vnitřní prožitek, ne na každodenní logistiku vztahu.

Soud jako pevný rámec

Ať už Monyová v běžném životě působila jakkoli sebejistě, odvolací soud 4. června 2012 pravomocně potvrdil, že Boris Ingr ji 3. srpna 2011 úmyslně zavraždil. Soud měl za prokázané dlouhodobé manželské neshody i to, že Monyovou fyzicky napadal už dříve. Rozchod byl vyvrcholením, ne začátkem problémů.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Právě tady leží jádro celého sporu o interpretaci. Sacher viděl silnou, vtipnou, organizačně dominantní ženu. Soud viděl oběť opakovaného násilí. Obojí může být pravda současně, a právě to je na případu Monyové nejznepokojivější. I sebejistá, úspěšná autorka bestsellerů může být uvnitř vztahu v pozici, kterou okolí vůbec netuší.

Seriál, který hýbe čísly

Že Monyová není jen televizní drama, ale společenský fenomén, ukazují tvrdá data, o která jsme se v Redakci VIPŽivot zajímali. Organizace ROSA po odvysílání seriálu zaznamenala skokový nárůst kontaktů: v červnu 2026 přijala 677 hovorů oproti 370 ve stejném měsíci předchozího roku, nárůst o 83 %. V červenci musela pozastavit příjem nových klientek do pražské poradny kvůli přetížení kapacit. Seriál přitom ještě před televizní premiérou získal hlavní cenu Primetime Killer na festivalu Serial Killer 2025, kde porota ocenila „jemné a citlivé ztvárnění“.

Oživl i zájem o knihy Monyové. V květnovém žebříčku Kosmasu se její Milostná strategie dostala do první desítky kategorie romantika, v červnu se v beletrii objevovalo současně pět jejích titulů, od Dvaceti deka lásky po Krotitelku snů. Patnáct let po smrti autorky její knihy znovu mizí z polic.

Kdo má právo vyprávět příběh

Sacher nebyl pozván na premiéru seriálu. V červnu 2026 přiznal, že ani neví, jestli v něm figuruje postava inspirovaná jím. Jeho frustrace je pochopitelná, znal Monyovou osobně, plánoval s ní projekty, a přesto zůstal mimo finální vyprávění. Ale jeho svědectví, jakkoli cenné pro odstínění povahy Monyové, nepřebíjí soudní fakta ani nepřepisuje zkušenost rodiny, která na seriálu aktivně spolupracovala.

Boris Ingr byl v srpnu 2025 propuštěn na svobodu. Seriál měl premiéru devět měsíců poté. Sacherův hlas zazněl další měsíc. Příběh Simony Monyové se znovu vypráví, a každý, kdo ho vypráví, vidí jinou ženu. Otázka není, která verze je správná. Otázka je, proč si myslíme, že silná žena nemůže být zároveň v ohrožení.