Zradil ji a tahali se o děti u soudu. Absolonová po letech promluvila o Hornovi, návrat k němu odmítá jediným slovem

Monika Absolonová na svém narozeninovém koncertě spontánně poděkovala Tomáši Hornovi. Pak musela vysvětlovat, proč to neznamená návrat.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Stačila jedna věta ze scény a rozjely se spekulace. Zpěvačka, která ještě před třemi lety mluvila o soudním sporu o děti s výrazem, že ji to „vytáčí k nepříčetnosti“, najednou veřejně děkuje muži, o němž v roce 2021 říkala, že se teprve dozvídá, co jí dělal za zády. Jenže mezi těmito dvěma momenty leží pět let, dva roky soudních tahanic a tisíce rodičovských telefonátů. A právě ty proměnily vztah, který byl plný bolesti, v něco, co Absolonová dnes nazývá „hezkým rodičovským vztahem“. Nic víc. Nic míň.

Od šoku k soudní síni

Jaro 2021. Absolonová oznamuje rozchod s Hornou, otcem svých dvou synů. V květnu téhož roku v živém vysílání na Instagramu říká, že se až po rozchodu dozvídá, „co jí dělal za zády“, a že nešlo o jednu jedinou věc, ale o více rovin. Slovo „zrada“ nikdy neupřesnila do konkrétní události, kvůli dětem, jak opakovaně zdůrazňovala. Horna sám později veřejně popsal vleklou dluhovou spirálu a psychický kolaps, o kterých se širší veřejnost dozvěděla právě v souvislosti s rozpadem vztahu.

V roce 2022 Absolonová v rozhovoru pro Novinky posunula rámec ještě dál: „Myslela jsem si, že naletěl finančním spekulantům. Ale jediný, kdo naletěl, jsem byla já.“ Tehdy už běžel soudní spor o péči. Horna žádal střídavou péči, Absolonová ji odmítala.

Dva roky soudů a výhradní péče

V dubnu 2023 zpěvačka veřejně uvedla, že má výhradní péči o syny a děti se s otcem vídají jednou za čtrnáct dní. Téma střídavky ji podle jejích slov stále rozpalovalo. V prosinci téhož roku přiznala, že domluva na vánočním režimu s Hornou nevyšla, o Vánocích byla bez synů.

Teprve v říjnu 2024 už mluvila klidněji. Popsala soudem nastavený letní režim: tři týdny u táty, větší část prázdnin s maminkou. Spor o péči se podle všeho uzavřel výhradní péčí matky a širokým stykem otce, alespoň tak to Absolonová opakovaně prezentovala.

Časová osa ukazuje, že cesta od soudní síně ke společnému obědu trvala zhruba pět let. Žádný rychlý obrat, žádné velké gesto smíření. Spíš pomalé otupování hran.

Poděkování, které nebylo ve scénáři

Říjen 2026, narozeninový koncert k padesátinám. Absolonová ze scény řekne: „Jsem vděčná osudu a Tomáši Hornovi.“ Publikum zatleská, média spustí spekulace o comebacku. Jenže Horna na koncertě vůbec nebyl. A o poděkování se spolu ani následně nebavili.

„Co to je za blbost? Rozhodně jsme se k sobě nevrátili a ani to není v plánu,“ reagovala pro Blesk. Sama popsala, že šlo o spontánní myšlenku, ne o připravený moment. Návrat odmítla jednoznačně a bez váhání.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jitka Králíková | FOTOGRAFKA (@jitkaphotography)

Co ale popsala vzápětí, je zajímavější než samotné odmítnutí. Dnes s Hornou dokáže jít na oběd nebo večeři. Když si se syny neví rady, a synové podle ní zkoušejí klasickou taktiku „tak jdu k tátovi“, zvedne telefon a s Hornou se domluví na společné linii. Před dětmi drží jednotnou frontu. „Čas vše uklidní,“ shrnula.

Profesní vrchol místo skandálu

Veřejný obraz Absolonové se za posledních pět let zásadně proměnil. V letech 2021 až 2023 ji média spojovala hlavně s rozchodem, dluhy a soudem. Dnes je vnímání jiné: Redakce VIPŽivot připomíná, že v roce 2025 získala druhou Cenu Thálie za roli Judy Garlandové a obsadila třetí místo v anketě Český slavík. Bilanční rozhovory k padesátinám se točí kolem kariéry, mateřství a osobního klidu, ne kolem starých ran.

V červenci 2026 v rozhovoru pro iDNES řekla, že je sama. Žádný veřejně známý nový partner za odmítnutím návratu k Hornovi nestojí. Nové lásce se nebrání, ale aktivně ji nehledá.

Není ostatně jedinou českou celebritou, která prošla od mediálně tvrdého rozchodu k funkčnímu spolurodičovství. Lucie Vondráčková a Tomáš Plekanec po vyostřeném rozvodu v roce 2019 společně oznámili ukončení sporů a o čtyři roky později Vondráčková mluvila o vánočním režimu se syny jako o „pohodě“. U Absolonové a Horny ta cesta trvala viditelně déle a byla drsnější.

Nejsilnější pointa celého příběhu není možné usmíření. Je to fakt, že Absolonová dnes umí veřejně ocenit otce svých synů, aniž by tím otevírala jediné dveře, které chce mít zavřené.