Moderátorka Událostí se objevila v reklamě na Fortunu. Smlouvu s ČT prý neporušila, vysvětlení zní zvláštně

Jana Peroutková, tvář hlavního zpravodajství České televize, vystoupila v brandovaném videu sázkové kanceláře Fortuna. Vedení ČT ji hájí argumentem, který vyvolává víc otázek, než kolik jich zodpovídá.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Na instagramovém profilu Fortuny se v červenci objevilo krátké video, takzvané reels, ve kterém jedna z viditelnýh tváří veřejnoprávní televize Jana Peroutková společně s manželem, bývalým fotbalistou Jakubem Podaným, odpovídala na otázky o probíhajícím mistrovství světa ve fotbale. VIP život zaznamenal, že zvedali kartičky, bavili se o zápasech, atmosféra byla odlehčená. Jenže v záběru bylo velké logo sázkové kanceláře a pod příspěvkem povinné varování před hazardem. Primární příspěvek se dnes už veřejně dohledává obtížně, celou věc jako první popsal Blesk. A právě reakce České televize na dotazy redakce stojí za rozbor.

Tři pilíře obhajoby, které se třesou

Mluvčí ČT Michal Pleskot nabídl tři argumenty. Za prvé: Peroutková „propagovala mistrovství světa ve fotbale, které Česká televize vysílala“. Za druhé: vystoupila v reels „významného obchodního partnera“. Za třetí: „nemá na tuto spolupráci podepsanou žádnou smlouvu“. Pleskot ještě doplnil, že moderátorka „přímo nepropaguje hazardní hry“ a že ČT byla „s komunikací obeznámena“.

Každý z těchto bodů zní sám o sobě logicky. Dohromady ale tvoří obhajobu, která stojí na velmi úzkém výkladu. Reels nebylo zveřejněno na neutrální sportovní platformě, bylo to brandované video sázkové kanceláře, na jejím vlastním profilu, s jejím logem a s regulatorním varováním před hazardem. Pro běžného diváka, který na příspěvek narazí při procházení Instagramu, je to reklama. Ne fotbalový kvíz.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co říkají vlastní pravidla ČT

Kodex České televize definuje střet zájmů šířeji, než by se mohlo zdát. Nepřípustný je už ve chvíli, kdy „mohou vzniknout pochybnosti o nestrannosti nebo předpojatosti“. Problematické je i spojení osoby se subjektem smluvním, pracovním nebo výhodovým vztahem. Kodex neříká, že musí dojít k přímému porušení, stačí dojem. Ještě konkrétnější jsou Standardy ČT, které nabyly účinnosti v únoru 2025. Podle nich může novinář ČT aktivně vystupovat na akcích třetích stran s komerčním kontextem jen s předchozím písemným souhlasem. A klíčová formulace: nesmí vzniknout dojem napojení na obchodní zájmy.

Právě tady obhajoba ČT naráží. Argument „nemá podepsanou smlouvu“ řeší formální rovinu spolupráce. Neřeší ale to podstatné, tedy reputační dojem, který spojení moderátorky hlavního zpravodajství s logem sázkové kanceláře vytváří. Zda Peroutková za vystoupení dostala honorář, veřejně potvrzeno ani vyvráceno nebylo. I kdyby šlo o bezplatnou účast, pravidla ČT posuzují už samotný vizuální dojem napojení.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jana Peroutkova (@jana_peroutkova)

Fortuna a ČT: vztah, který není nový

Formulace „významný obchodní partner“ v Pleskotově vyjádření nebyla náhodná. Česká televize provozuje reklamu a sponzoring jako zákonem předvídanou doplňkovou činnost; její statut počítá s příjmy z vlastní podnikatelské činnosti vedle koncesionářských poplatků. A Fortuna se v obsahu ČT sport objevovala i dříve: například v září 2025 běžela na webu ČT sport soutěž „Fotbal repre s Fortunou“. Obchodní vztah se sázkovým subjektem tedy není u ČT anomálie. Citlivé ale je, když z roviny sponzorských bannerů a soutěží vstoupí do prostoru, kde tvář hlavního zpravodajství osobně vystupuje v brandovaném obsahu partnera. To je kvalitativní skok, který Pleskotova argumentace přeskakuje.

Standardy ČT jsou v platnosti teprve od února 2025 a jejich obsah se teprve postupně propisuje do nově uzavíraných a obnovovaných smluv. V tomhle případě ale Česká televize fakticky nehájí tezi, že tvář zpravodajství nesmí do komerčního prostoru. Hájí mnohem užší výklad, totiž že v tomto konkrétním případě si dokázala komerční prostor přeznačit na komunikaci kolem sportu. Rozdíl mezi těmito dvěma pozicemi je přesně ten prostor, ve kterém se ztrácí důvěra diváka.