Během představení zkolaboval, skončil na psychiatrii. Hanuš alias Tonda z Ulice popsal své nejtěžší životní období

Miroslav Hanuš dvakrát zkolaboval na jevišti, strávil sedm týdnů na psychiatrii ve Střešovicích a šest a půl roku docházel na skupinovou terapii. Dnes hraje v sedmi divadlech.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Příběh herce, kterého miliony diváků znají jako Tondu Hložánka z Ulice, má kapitolu, o níž se dlouho nemluvilo. Kolem roku 2008 se Hanušovi zhroutil svět, doslova uprostřed představení. Tělo řeklo dost dřív, než to připustila hlava. Deprese, které se roky maskovaly za bolesti zubů, ramene a kolene, za nespavost a extrémní únavu, nakonec promluvily jazykem, který nešlo ignorovat: kolapsem před publikem. Ne jednou. Dvakrát.

Když tělo mluví za hlavu

Hanuš ve svých pozdějších výpovědích popisuje období po čtyřicítce jako čas, kdy si začal „rvát duši z těla“. Kvalita života byla podle jeho slov mizerná, nedokázal normálně fungovat, měl problém docházet do práce, a přesto navenek vysílal signály, že je v pohodě. Širší okolí příčinu zřejmě neznalo.

Fyzické projevy, bolesti kloubů a střídání nespavosti s extrémní spavostí, ho nejprve vedly k jiným lékařům. Teprve když se obraz složil dohromady, přišla diagnóza: těžké endogenní deprese. Jeho lékař dospěl k závěru, že některé problémy „na svobodě nevyřešíš“. Doporučil vytržení z kruhu povinností i vztahů. Plánovanou hospitalizaci.

Sedm týdnů ve Střešovicích

Hanuš nastoupil na psychiatrické oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Pobyt trval sedm týdnů. Nešlo o náhlý odvoz sanitkou, šlo o vědomé rozhodnutí, ke kterému ho přivedla manželka a které sám označuje za zlomové.

Po propuštění následovalo šest a půl roku skupinové psychoterapie, každé úterý. V divadle o jeho pravidelných úterních sezeních věděli a přizpůsobovali tomu nasazení. Léky bral podle aktuálního stavu. Žádný jednorázový zásah, ale dlouhý proces učení se žít s něčím, co nezmizí na povel.

V rozhovoru pro Reflex z roku 2019, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, poprvé výrazně otevřel téma veřejně, jedenáct let po nejhorším období. Mluvil o hospitalizaci „před dvanácti lety“, o terapii jako o „hrozně zajímavém zážitku i pro herectví“.

Tonda přišel až po krizi

Důležitý detail, který snadno unikne: Hanuš se v Ulici poprvé objevil v roce 2009, tedy až po hospitalizaci. Krizové období předcházelo jeho nástupu do seriálu. Postava Antonína Hložánka, energického, občas nepředvídatelného Tondy, vznikla v době, kdy už herec procházel terapií a učil se s depresí pracovat.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Podle oficiálního profilu TV Nova je Hanuš v Ulici aktivní dodnes. Ještě 17. února 2026 Nova publikovala ukázku s Hložánkem v běžící dějové lince. Žádná pauza, žádné stažení se.

Návrat bez happy endu

Hanuš sám odmítá rámec definitivního vyléčení. V novějších rozhovorech se označuje za „zkušeného pacienta“, který se situací umí zacházet. V březnu 2025 pro Český rozhlas Praha uvedl, že hraje v sedmi divadlech a má na repertoáru dvanáct her. V roce 2024 popisoval i sérii sedmnácti představení v řadě.

To není tempo člověka, který se šetří. Je to tempo člověka, který ví, kde je hranice, protože ji jednou překročil.

Víc než celebritní zpověď

Hanuš nezůstal u osobního přiznání. Stal se tváří destigmatizační kampaně Fokusu Praha „Svoboda uzdravuje“, účastnil se podcastu České televize Péče o duši a benefičního pořadu, kde vedle něj stáli Anna Slováčková, David Novotný nebo Lukáš Langmajer. V českém showbyznysu není úplnou výjimkou, ale patří k nejviditelnějším hlasům.

Jeho klíčový vzkaz lidem v podobné situaci je prostý: člověk v tom není sám a ve chvíli, kdy získá důvěru, že cesta ven existuje, je to zásadní. Ne recept. Zkušenost. Dnes Miroslav Hanuš stojí na jevišti skoro každý večer. Ne proto, že by zapomněl, co se stalo. Právě proto, že si to pamatuje.