Milovali Maryšku, nenáviděli Vašáryovou. Herečka popsala léta výhrůžek, které přišly po Postřižinách

Magda Vašáryová popsala desítky let nenávistných dopisů, policejní ochranu i výhrůžky znásilněním a smrtí, a to vše kvůli roli, kterou Češi dodnes zbožňují.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když vstoupily do československých kin Postřižiny režiséra Jiřího Menzela, zlatovlasá, smyslná a neodolatelná milovnice piva Maryška v podání Magdy Vásáryové si získala srdce diváků. VIP život připomíná, že Česká televize film dodnes řadí mezi nestárnoucí klasiky a české publikum slovenskou herečku oslovuje „Magdičko, vy jste přeci naše“. Jenže na druhé straně někdejší společné republiky se odehrával jiný příběh. Příběh, ve kterém tatáž role přinesla herečce pětistránkové dopisy s popisem, jak bude znásilněna, zabita a rozčtvrcena. A příběh, který neskončil ani po čtyřiceti pěti letech.

Dopis od vojáků a policejní ochrana

Nejkonkrétnější vzpomínku Vašáryová v riozhvoru pro Reflex zasadila do roku 1990. Právě byla jmenována československou velvyslankyní v Rakousku, první diplomatická funkce, která z filmové hvězdy udělala veřejnou osobnost s politickým mandátem. Krátce nato jí přišel dopis. Pět stran, podepsaný skupinou slovenských vojáků. Detailně popisoval, co s ní hodlají udělat: znásilnění, zabití, rozčtvrcení. Nebyla to anonymní poznámka na lístku. Byl to promyšlený text s podpisy. Následovala policejní ochrana.

Výhrůžky přitom nezačaly až s její diplomatickou karérou. Sama říká, že na podobné útoky je „zvyklá padesát let“. Pokud to vezmeme doslova, první nenávistné reakce přišly už v druhé polovině sedmdesátých let, tedy ještě před premiérou Postřižin. Film ale fungoval jako katalyzátor. Slovenská herečka v českém filmu, mluvící česky, ztělesňující českou literární postavu, pro nacionalisticky naladěnou část slovenského publika to byl provokativní mix.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Dva vrcholy jednoho příběhu

Časová osa výhrůžek má dva zřetelné vrcholy. První přišel po Postřižinách. Maryška byla všude, na plakátech, v televizi, v rozhovorech. A s ní i Vašáryová, která se pro část Slováků stala symbolem „přeběhnutí“ k české kultuře. Dopisy obsahovaly nejen výhrůžky, ale i bizarní sňatkové návrhy, které se při odmítnutí měnily v nenávist. Druhý vrchol nastal v roce 1990. Jmenování velvyslankyní ve Vídni z herečky udělalo politický cíl.

Už nešlo jen o ženu, která hrála v českém filmu. Šlo o ženu, která reprezentovala svou zemi v zahraničí, v době, kdy se na Slovensku zvedala vlna požadavků na samostatnost. Vzkazy typu „nestarej se do Čechů, zmiz odsud“ dostávaly ostřejší hrany. A pak přišly sociální sítě. Výhrůžky se přesunuly z poštovních schránek na internet, kde jsou rychlejší, anonymnější a trvalejší. Vašáryová v rozhovoru pro Reflex, který v červenci 2026 přetiskl AhaOnline, potvrdila, že útoky pokračují dodnes.

Česko ji přijalo, Slovensko se rozdělilo

Rozdíl v přijetí Vašáryové na obou stranách hranice je až didaktický. V Česku je Maryška součástí kulturního kánonu. Film vyvolal po uvedení mimořádný divácký zájem a jeho postavení se za čtyři dekády nezměnilo. Když se Vašáryová v roce 2019 vrátila na místo natáčení pro reportáž Seznam Zpráv, bylo to jako návrat královny do jejího království. Čeští diváci ji nikdy nepřestali vnímat jako „svou“. Na Slovensku byl obraz složitější.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Většina publika Vašáryovou obdivovala. Ale menšina, hlasitá, agresivní, nacionalisticky motivovaná, ji vnímala jako zrádkyni. Čeština, český režisér, česká produkce. A později české postoje, české kontakty, český veřejný prostor. Vašáryová nebyla jediná, kdo čelil podobnému tlaku. Fedor Gál, jedna z tváří Veřejnosti proti násilí, popisuje na svém webu nenávistnou korespondenci, karikatury po městě a nakonec rozhodnutí odejít ze slovenské politiky i ze Slovenska. Klima devadesátých let na Slovensku produkovalo tyto příběhy sériově.

Proč se příběh vrací právě teď

Vašáryová je poslední roky znovu silně mediálně přítomná, a to hned z několika důvodů. Loni vyšla její kniha rozhovorů Než zmizím, kterou vedla s novinářem Petrem Šabatou. Kniha otevřela témata, o nichž dříve mluvila jen okrajově. A letos na karlovarském festivalu převzala ocenění, které KVIFF explicitně rámoval jako připomínku „jedinečného uměleckého spojení“ českých a slovenských filmařů. Právě tento rámec dělá z celého příběhu víc než osobní drama jedné herečky. Festival slaví česko-slovenské propojení. A Vašáryová připomíná, že přesně za toto propojení platila desítky let osobní bezpečností.

Symbol, ne postava

Klíč k pochopení celého paradoxu je jednoduchý. Maryška byla filmová postava, krásná, nekonfliktní, bezpečná. Dala se milovat bez rizika. Magda Vašáryová byla živá žena s jazykem, původem, názory a od roku 1990 i s politickou funkcí. Útok nikdy nemířil na Maryšku. Mířil na symbol, na slovenskou ženu, která se rozhodla mluvit česky, pracovat s českými filmaři a po revoluci reprezentovat společný stát. Že ten symbol měl tvář nejkrásnější ženy československého filmu, nenávist paradoxně ještě zesiloval.