Celé Československo ho znalo jako Honzíka z Chobotnic. Na konzervatoři mu řekli, že nemá talent, tak šel opravovat auta

Milan Šimáček patřil k nejviditelnějším dětským tvářím československé televize 80. let. Dospělý svět mu ale hereckou dráhu zavřel dřív, než začala.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Honzík Holan z Chobotnic z II. patra, Jirka Oliva z My všichni školou povinní, dvě velké role, miliony diváků, a přesto žádná profesionální herecká budoucnost. Když se Šimáček po letech natáčení hlásil na konzervatoř, přijímací komise ho nepustila dál. Co následovalo, nebyl žádný hollywoodský comeback. Byla to série pragmatických obratů člověka, který se nezasekl v minulosti a místo toho si postavil úplně jiný život.

Dětská hvězda dvou velkých seriálů

Šimáček se narodil 15. února 1973 a před kameru se dostal ještě jako školák. Na stránce České televize figuruje jako Honzík v Chobotnicích z II. patra, kultovní minisérii režiséra Jindřicha Poláka, která vznikla jako koprodukce se západoněmeckým partnerem a pronikla i za železnou oponu. Nešlo přitom o jedinou roli; ČT ho souběžně vede jako Jirku Olivu v seriálu My všichni školou povinní. Dvě velké titulní postavy v jednom období znamenaly, že jeho tvář znala většina československých domácností s televizorem.

Chobotnice navíc žijí dodnes. K červnu 2026 jsou všechny čtyři díly volně přehratelné na iVysílání ČT, naposledy je televize vysílala lineárně v prosinci 2023. Na Slovensku titul zařadila do programu stanice CS Film skupina JOJ Group.

Verdikt, který zavřel dveře

Po dětských rolích by logický další krok vedl na konzervatoř. Šimáček se o něj pokusil, a narazil. V rozhovoru pro Blesk z roku 2004, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, popsal, co si z přijímaček odnesl: „Vadil jim můj malý vzrůst,“ vzpomínal. „Talentu jsem prý podle nich také příliš nepobral.“ K tomu přidal zmínku o absolutním hudebním hluchu.

Oficiální protokol přijímací komise se nám dohledat nepodařilo; jde o jeho pozdější vzpomínku, ne o archivní dokument. Paradox je ale zřejmý i bez razítka: chlapce, kterého si režisér Polák vybral do mezinárodní koprodukce, konzervatoř nepustila dál. Dětská přirozenost před kamerou a to, co komise hodnotí u dospívajícího uchazeče (hlas, hudebnost, jevištní perspektiva), jsou zkrátka dvě různé disciplíny.

Od automechanika ke správce datových sítím

Milan Šimáček se skutečně po nepřijetí na konzervatoř rozhodl vyučit automechanikem a chtěl opravovat auta. Dlouho však u tohoto plánu nezůstal a jeho kariérní cesta se brzy změnila. Vypadala nějak takto:

• Automechanik – vyučení po nepřijetí na konzervatoř
• Pražský dopravní podnik – zaměstnání před vojnou
• Obchod s potravinami – devět let vedl s matkou rodinný krám
• Správce počítačových sítí – profese, u které podle dostupných zdrojů zůstal dodnes

Nešlo tedy o jednorázový pád z výšin, ale o postupný přesun do civilního světa. Každý krok dával v dané chvíli praktický smysl. A Šimáček to tak zjevně i vnímá: „Smutek necítím, prostě něco skončilo a jede se dál,“ řekl v roce 2004. „V žádném případě si však nestěžuju.“ O deset let později doplnil, že by dnes staré role hrál jinak a raději se na sebe v reprízách nedívá. Na otázku, jestli ho lidé poznávají, odpověděl: „Pracuju ve firmě, kde se hodně stýkám s lidmi. Většinou mě poznávají.“

Nebyl sám, a nebyl výjimka

Šimáčkův příběh není osamělý. Jeho spoluhráčka z Chobotnic Žaneta Fuchsová, která ztvárnila Evu, prošla podobným scénářem: konzervatoř ji rovněž nepřijala. Vystudovala ekonomku, nakonec se k natáčení vrátila, ale za kameru, jako pomocná režisérka a asistentka režie. Před objektivem se mihla jen epizodně, třeba v Rodinných poutech. Ani ona se nestala profesionální herečkou.

Pro celou generaci dětských hvězd 80. let chybí systematické srovnání. Z nejbližšího okolí Chobotnic ale vyplývá, že přechod do civilní profese byl spíš pravidlo než výjimka.

Člověk, který nechce být herec

Šimáček se dnes rozhovorům a společenským akcím vyhýbá. Svůj vztah k herectví shrnul jednou větou, kterou zachytila filmová databáze FDb: „Já jsem nebyl a nejsem herec. Já jsem jen hrál v pár filmech.“ Je ženatý, má čtyři děti a spravuje počítačové sítě. Kapitolu Honzíka Holana zavřel, a nehodlá ji znovu otevírat.