Masáže, filmy, nabitý program. Agáta Hanychová popsala, jak přežívá dny bez dcery, a přiznala i temné myšlenky

Influencerka v rozhovoru řekla větu o sebevraždě. Její skutečný význam je ale jiný, než jak na první pohled zní.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Na říjnové akci připomínající dvacet let od korunovace Taťány Kuchařové na Miss World, stála Agáta Hanychová před kamerou a mluvila o něčem, co s módou ani soutěžemi krásy nemá nic společného. VIP život zaznamenal, že se rozpovídala o tom, jak vypadají dny, kdy její nejmladší dcera Rozárka není doma. „Já bych se zabila, kdybych měla volný čas,“ řekla. A hned dodala proč: bez práce, bez hluku, bez neustálého programu se jí rozjedou myšlenky. Co dcera právě dělá. Jestli je v pořádku. Jestli je u otce všechno tak, jak má být.

Každý den jako obranný plán

Hanychová v rozhovoru pro eXtra popisuje svůj režim s chirurgickou přesností. Dny bez Rozárky vyplňuje prací, schůzkami, focením, povinnostmi kolem starších dětí. Jediný relax, který si dovolí, je masáž. Ale ani tam nedokáže být v tichu. Pouští si film. Ne proto, že by ji bavil, ale proto, že zvuk a obraz zaberou místo v hlavě, které by jinak obsadily úzkostné scénáře. Když v srpnu odjely všechny tři děti najednou, odjela za matkou Veronikou Žilkovou na akci do Průhonic. Sama o tom mluví jako o nutnosti, ne jako o výletu. Volný čas pro ni není odpočinek. Je to prostor, ve kterém se rozjíždí představy o tom, co se děje v domácnosti, kterou nekontroluje.

Aby bylo jasné, proč je Hanychová v takovém napětí, stačí projít kalendář roku 2026. V lednu uzavřela s Jaromírem Soukupem dohodu o péči v režimu 10-5-10, tedy deset dní u matky, pět u otce, deset u matky. Vzdala se alimentů. Jedním z motivů bylo spojit Rozárku víc s její starší sestrou Miou, které se v předchozím režimu vídaly jen asi šest dní v měsíci. Příměří vydrželo do jara. V květnu Hanychová oznámila další soud, tentokrát kvůli školce, protože Soukup nesouhlasil s vybraným zařízením. Pak přišel srpen a Soukupovo napadení neznámým útočníkem. Hanychová přes advokáta začala řešit možnou úpravu péče.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Přemítání jako nepřítel

To, co Hanychová popisuje, má v psychologii název: ruminace. Opakované, kruhové přemýšlení o situaci, kterou člověk nemůže ovlivnit. Její zvládací mechanismus, tedy zaplnit každou minutu a nedovolit si ticho, je laický, ale funkční. Sama radí matkám v podobné situaci: nepřetáčet si v hlavě tím, co se u druhého rodiče děje, protože „s tím stejně nic neuděláte“. Nejde přitom o ojedinělý typ zátěže. Státní portál BuduToho provozovaný Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí výslovně popisuje, že po rozchodu rodiče často zažívají nedůvěru a strach z péče druhého rodiče. Pocit, který Hanychová popisuje, není výjimečný.

Za Hanychovou stojí její matka Veronika Žilková, která v srpnovém rozhovoru pro eXtra.cz dceru označila za „super matku“. Ve stejném dechu ale přiznala, že se děsí toho, kolik práce a povinností si Agáta nakládá. „Vždycky jsme byli takový páreček, já a máma,“ říká Hanychová. Žilková je pro ni opora i zrcadlo, někdo, kdo vidí, že tempo, které dcera drží, není dlouhodobě udržitelné. A právě tady se ukazuje jádro celého příběhu. Nejde o jednorázový exces, ale o dlouhodobě nahromaděný tlak z péče, soudů, nejistoty kolem druhého rodiče a nemožnosti cokoliv z toho na chvíli odložit. Masáž s puštěným filmem není luxus, spíš obranná bariéra.