Byla nejkrásnější z Holek z porcelánu. Marta Rašlová skončila jako typografka, z obrazovek pak zmizela v tichosti bez jediného rozloučení

Slovenská herečka Marta Rašlová zemřela 30. března 2026 ve věku 76 let. Česká média o tom informovala až o týden později.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

V sedmdesátých letech jí říkali „slovenská Marilyn“. Dívčí nevinnost, ženské sebevědomí a kamera, která si ji zamilovala na první záběr, to byla Marta Rašlová v době, kdy točila s režiséry československé nové vlny. Jenže mezi filmovou ikonou a tichou typografkou, která dožila stranou reflektorů, neležel žádný dramatický zlom. Spíš pomalý, logický posun, který říká víc o fungování filmového průmyslu než o selhání jedné herečky.

Helena z velkoskladu porcelánu

Rok 1974. Režisér Juraj Herz obsazuje komedii o dívkách z velkoskladu porcelánu a chaosu kolem inventury. Rašlová dostává roli Heleny, postavy psané jako ten výrazně atraktivní typ mezi skladnicemi. Film Holky z porcelánu měl premiéru v roce 1975 a pro diváky se stal její nejtrvalejší stopou. Ale nebyl ani zdaleka jejím začátkem.

Už v šedesátých letech ji objevil Martin Hollý pro film Smlouva s ďáblem, kde ji údajně vybral z konkurzu jako naprostou nováčku. Následovaly role u Havettty, Barabáše, Hanáka. Snímek 322 Dušana Hanáka, dnes dostupný na DAFilms i KVIFF.TV, patří k vrcholům slovenského filmu té éry. Rašlová v něm hrála po boku Lucyny Winické. Nebyla herečka jednoho hitu, byla herečka, která měla smůlu na dobu.

Čtyři důvody, proč zmizela

Příběh Rašlové se nedá vysvětlit jednou větou. Na jejím odchodu z filmového světa se podepsaly minimálně čtyři faktory najednou:

• Nedokončené herecké vzdělání. Po prvním ročníku konzervatoře odešla a vystudovala polygrafickou školu. Neměla institucionální zázemí klasicky školené herečky, její kariéra závisela na konkrétních režisérech a jejich nabídkách.
• Zánik Divadla na Korze. V roce 1971 skončila scéna, která jí dávala pravidelné divadelní zázemí. S ní zmizela i kotva, bez které se herecká dráha na Slovensku těžko udržovala.
• Normalizace. Režiséři nové vlny, kteří ji obsazovali, sami přicházeli o možnost točit. Filmový provoz se proměnil a pro typ herečky bez stranické protekce a bez stálého angažmá ubývalo prostoru.
• Rodina a civilní práce. Slovenský filmový ústav výslovně uvádí, že herectví dělala „popri zamestnaní“. Se dvěma syny, které měla s Olegem Tatarkou, se čas na soustavné filmování ztenčil na minimum.

Žádný z těchto faktorů sám o sobě nemusel znamenat konec. Dohromady ale vytvořily situaci, ve které se návrat k typografii, její původní vyučené profesi, stal přirozenějším, než boj o filmové role.

Co dělaly ostatní „holky“

Redakce VIPŽivot však také zajímalo, jak dopadly její kolegyně z Herzovy komedie. Dagmar Veškrnová, dnes Havlová, přešla do první ligy českého divadla a filmu, v roce 1997 se stala první dámou po sňatku s Václavem Havlem a na svém oficiálním webu se dodnes prezentuje jako aktivní herečka. Jelena Juklová zůstala u divadla, bez bulvární viditelnosti, ale s dlouhou, nepřerušenou dráhou od Činoherního studia přes Rokoko až po Divadlo v Celetné. Lenka Kořínková se dnes představuje jako spisovatelka a lektorka angličtiny.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Čtyři herečky z jednoho filmu, čtyři úplně odlišné životní dráhy. Rašlová mezi nimi není ta, která „selhala“. Je ta, jejíž okolnosti se složily nejméně příznivě pro setrvání v oboru.

Tichý odchod a pozdní návraty

Úplné zmizení by ovšem bylo přehnané slovo. Po revoluci ji ještě několikrát obsadil Martin Šulík, její poslední doložený filmový výskyt je pohádka Láska na vlásku z roku 2014. Ve veřejných výstupech nepůsobila zahořkle, Film.sk cituje její radostné vzpomínky na natáčení a v roce 2019 ji popisuje jako ženu věnující se rodině a cestování.

Zemřela 30. března 2026. První české zprávy se objevily až 6. dubna. Ve veřejně dostupných zdrojích se nepodařilo dohledat rodinné parte ani oznámení veřejného obřadu. Informace o úmrtí se do médií dostala přes zdroj blízký herečce, nikoli přes oficiální oznámení.