Plácnutí přes zadek má své místo, říká Příkazký. Sám v dětství schytal facky a rodičům je dnes nevyčítá

Herec a dabér Lukáš Příkazký otevřel v podcastu téma fyzických trestů dětí. Od ledna 2026 přitom zákon říká jasně: tělesné trestání zasahuje do důstojnosti dítěte.

Zdroj fotografie: Nextfoto

V epizodě podcastu Pokec Bowl na Youradio Talk, publikované 5. ledna 2026, Příkazký mluvil o vlastním dětství, o otcovství dvou dětí i o momentech, kdy rodičům „bouchnou saze“. Podle dostupných metadat epizody obhajoval plácnutí přes zadek jako krajní výchovný zásah a zároveň vzpomínal na přísnější výchovu, kterou sám zažil a kterou dnes rodičům nevyčítá. Právě pět dní předtím vstoupila v platnost novela občanského zákoníku, která tělesné tresty výslovně označila za nepřijatelné. Načasování ostřejší být nemohlo.

Co přesně Příkazký řekl, a co nevíme

Plný přepis rozhovoru veřejně dostupný není. Ověřit lze název epizody, „Lukáš Příkazký: Zařvat na ně musíš, ale stejně tě neposlechnou“, a její tematický rámec: dětství, vlastní děti, emoce ve výchově, situace, kdy rodič ztrácí nervy. Epizodu zveřejnila i rodičovská platforma Pigymama, rovněž s datem 5. ledna 2026.

Přesné formulace, za jakých okolností podle Příkazkého plácnutí „má své místo“, ani detaily o fackách z dětství bez poslechu originálu nelze bezpečně citovat. Co z dostupných zdrojů vyplývá: rámuje fyzický trest jako jednorázový krajní zásah v afektu, ne jako systematickou metodu. V rozhovoru pro Heroine z června 2025 přitom popisoval rodičovství jako „brutální“ logistický i vztahový maraton a přiznával, že některé pracovní kolize mu manželka Veronika „dodnes úplně neodpustila“. Obraz otce, který se s výchovou pere a hledá hranice, je tedy konzistentní.

Zákon od ledna 2026: hodnotový signál, ne automatická pokuta

Od 1. ledna 2026 platí novela občanského zákoníku (zákon č. 268/2025 Sb.), která do § 884 odst. 2 výslovně doplnila, že tělesné trestání, duševní strádání a jiné ponižující opatření se dotýkají lidské důstojnosti dítěte. Ministerstvo spravedlnosti úpravu označuje za deklaratorní; nezavedla nový automatický postih za každé plácnutí, ale vyslala jasný hodnotový signál.

Soudní praxe přitom šla tímto směrem už dříve. Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozhodnutí konstatoval, že každý tělesný trest představuje nepřiměřený a ponižující zásah do důstojnosti dítěte. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku shrnul starou i novou úpravu a potvrdil stejný výkladový směr. Příkazkého výrok tedy nenaráží jen na měnící se veřejný sentiment, naráží na právní rámec, který se zpřesnil doslova pár dní před publikací epizody.

Proč je téma v roce 2026 citlivější než kdy dřív

Stačí se podívat na dubnovou kauzu manželů Koktových. Po zveřejnění videa s vulgárním křikem na děti se případem začal zabývat OSPOD, značky ukončovaly spolupráce a veřejná kritika byla masivní. Rozdíl oproti Příkazkému je podstatný: Koktovi byli spojeni s konkrétním zachyceným chováním, Příkazký mluví o principu v rozhovoru. Ale obojí ukazuje totéž: česká veřejnost i instituce reagují na téma zacházení s dětmi v roce 2026 výrazně ostřeji než ještě před pár lety.

Redakce VIPŽivot připomíná, že iniciativa Dětství bez násilí výslovně upozorňuje, že tělesné tresty nepřinášejí dlouhodobý pozitivní efekt a mohou dětem ukazovat ubližování jako legitimní způsob řešení konfliktů. Právě normalizace fyzických trestů veřejnými osobnostmi je podle odborníků riziková, i když jde „jen“ o slova v podcastu.

Co místo plácnutí radí odborníci

Ministerstvo spravedlnosti spolu s novelou zveřejnilo „Desatero pro rodiče“, které nabízí konkrétní alternativy:

• Stanovit pravidla předem, ne až v afektu.
• Pojmenovat emoce, vlastní i dětské.
• Odejít od konfliktu, když hrozí ztráta kontroly.
• Nechat dopadnout přirozené důsledky chování.
• Žádné fyzické tresty, ani „výchovné“.

Podle nás si z Příkazkého slov lze vzít jedno podstatné: afekt je reálný problém a každý rodič ho zná. To je poctivé přiznání. Ale interpretovat ho jako odborně podloženou obhajobu plácnutí by bylo chybou. Dostupné odborné i právní zdroje říkají opak.

Příkazký otevřel debatu, kterou spousta rodičů vede za zavřenými dveřmi. Jenže v roce 2026 už tahle debata probíhá v jiném právním i společenském prostoru, a plácnutí přes zadek v něm své místo hledá stále obtížněji.