Luděk Kopřiva: Farář Otík, který rozdával smích, ale v soukromí bojoval s vlastními démony

Osud Luďka Kopřivy je příběhem velkých lásek, pádu do samoty i nečekaného štěstí na sklonku života.

Zdroj fotografie: Ludekk / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Luděk Kopřiva patří mezi ty herce, kteří i po smrti zůstávají nesmrtelní díky svým rolím. Nejvýraznější z nich je podle mínění redakce VIPživot bezpochyby farář Otík z trilogie Slunce, seno… Jde o komediální trilogii režiséra Zdeňka Trošky, zasazenou do fiktivní jihočeské vesnice Hoštice. Scénář je velmi jednoduchý a sleduje každodenní život místních obyvatel – jejich svárlivé sousedské vztahy, drobné intriky i romantické peripetie. Hlavními postavami jsou rodiny Škopkových a Konopníkových, přičemž jejich nekonečné špičkování a vesnické trampoty tvoří základ humoru celé série.

Farář Otík, legenda českého humoru

Kopřivově popularitě se v těchto filmech nelze divit. Jeho hlášky lidé citují dodnes a v redakci jsme se shodli, že jde o jednu z nejzapamatovatelnějších komediálních kreací vůbec. Kopřiva byl prý ve filmech tak přesvědčivý, že ho lidé žádali, aby jim pokřtil dítě v domnění, že je to skutečný duchovní. A on s typickým humorem dodával: „Já vám ho pokřtím, ale bude vám to hovno platný.“

Naše redakce si ale také všimla, že jeho filmová komika ostře kontrastovala s jeho osobním životem. Protože zatímco na plátně působil jako laskavý bonviván, který se dokáže s humorem vypořádat doslova se vším, doma si nesl hluboké rány, velké city i obrovskou žárlivost.

Zdroj fotografie: Autor neznámý / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Lásky, žárlivost a velká bolest

Jeho první velkou životní láskou byla krásná rozhlasová redaktorka Olga. Jenže Kopřiva byl žárlivý tak, že to hraničilo s posedlostí. Prý nastražoval pasti, aby ji nachytal při nevěře – kterou ona mimochodem nikdy nespáchala. Sám byl ale sukničkář, ovšem své úlety dovedl mistrně skrývat.

A také si velmi přál dítě (stejně jako jeho žena), ale Olga bohužel nikdy neotěhotněla. A když v roce 1987 zemřela, herce to zlomilo. Naši redakci zajímalo, jak se z toho dostával – a odpověď je jednoduchá: velmi těžko. Samotu totiž snášel opravdu špatně.

Láska na druhý pokus a nový začátek

Ale naštěstí toto období překonal a svého životního štěstí se nakonec přece jen dočkal. Pár let to sice trvalo, ale nakonec potkal o devět let mladší Evu, vdovu, která mu bez nadsázky zase vrátila chuť do života. Zamilovali se rychle a opravdu vášnivě. Když mu bylo 71 let, vzali se a dva roky nato začal Kopřiva stavět společný dům. A šel do toho s vervou sobě vlastní – za pouhých osm měsíců bylo hotovo a dvojice si užívala pozdní štěstí plnými doušky.

Bohužel jim tohle štěstí vydrželo jen pár let. Kopřivu totiž začala sužovat Parkinsonova choroba a postupně ho připravovala o síly. Eva mu však byla věrným strážným andělem až do konce. Když herec cítil, že se jeho čas krátí, nechal si na Vyšehradě dopředu vyrobit náhrobek – to prý aby měl všechno zařízené, jak se patří. Ještě oslavil osmdesátiny a poté – 2. října 2004 – tiše odešel. Mluvil o tom ale málo, příběhy totiž neříkal. Nechtěl, aby si ho lidé spojovali se smutkem. Chtěl být totiž navždy připomínán smíchem, nikoliv pláčem.