Žížala z Polabí si koupila statek a nastěhovala se do chlívku. Lucie Polišenská by své bydlení nevyměnila za žádnou vilu

Herečka Lucie Polišenská opravila na svém statku v Počepicích na Příbramsku nejdřív bývalý chlév a nastěhovala se do něj. Hlavní dům zatím čeká.

Když se v srpnu 2025 v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka rozpovídala o svém bydlení, neznělo to jako stížnost ani jako vtip. „Mám panství a bydlím v chlívku,“ řekla s tím, že s manželem opravili nejdřív bývalý chlév, protože hlavní dům rekonstruují postupně. Žádná metafora, žádná nadsázka. Prostě pragmatické řešení ženy, která ví, že venkovský statek se neopraví za jedno léto.

Od ruiny k domovu, který ještě není hotový

Polišenská statek v Počepicích, malé obci jedenáct kilometrů jižně od Sedlčan, veřejně spojila se svým jménem nejpozději v květnu 2023. Tehdejší mediální popis byl jednoznačný: objekt, který bude chtít hodně práce i peněz. O dva roky později už usedlost fungovala jako obývané místo se zahradou, zvířaty a zázemím. V opraveném chlívku běžel každodenní život, kolem domu rostly okurky a po dvoře se procházelo pět kachen jménem Zdenál, Jarmil, Ivan, Libuška a Danuška. K tomu zlatý retrívr Bublinka.

Na konci roku 2025 ale herečka v rozhovoru pro časopis Vlasta stále mluvila o tom, že se těší, „až se ten náš barák doopraví“. Rekonstrukce tedy běží nejméně tři roky a podle všeho jde o etapový projekt na více sezon. Kdo někdy opravoval starší venkovský dům, ví, že to není anomálie, je to norma.

Proč vila prohrává

Motivace Polišenské není záhadná, ale je neobvykle konzistentní. Už v roce 2021 v rozhovoru pro Novinky říkala, že raději opraví statek, než aby celý život vydělávala na drahý byt v Praze. Vyrostla na vesnici, velkoměsto jí dlouhodobě nesedí. S manželem se přestěhovali do jeho rodné obce a začali budovat něco, co nedává smysl z hlediska realitního trhu, ale dává smysl z hlediska toho, jak chtějí žít.

V Show Jana Krause v lednu 2026 popisovala, jak kachny žerou slimáky na záhonech, jak zalévá, sklízí a jak jí fyzická práce kolem domu nahrazuje fitko. A pak ten moment, který opakuje v různých obměnách: lehne si do zahradního lehátka, kouká na Bublinku a kachny a říká si, že má krásné panství. Vila s bazénem tohle nedodá. Dodá to pocit vlastnictví, ale ne pocit, že si člověk domov skutečně vyrobil vlastníma rukama.

Žížala a její reálný protějšek

Diváci Primy znají Polišenskou jako Jarku přezdívanou Žížala ze seriálu Polabí, umíněnou, praktickou, ironickou postavu, která žije po svém a nenechá se ohýbat. Seriál je dostupný na Prima+ jako první série o 79 epizodách. Paralela mezi fikcí a realitou je až podezřele těsná: herečka, která v Polabí ztělesňuje venkovsky ukotvenou figuru, sama mimo kameru žije na skutečném statku uprostřed nedokončené rekonstrukce. Rozdíl je v tom, že reálná verze zahrnuje i faktury za střechu a skryté problémy v základech.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Zajímavý kulturní detail: v roce 2025 si její stavení vybralo Národní divadlo pro první zkoušku nové inscenace Farářův konec. Některé scény filmu se tam točily už dříve. Usedlost tedy není jen soukromý domov, ale místo s vlastním příběhem.

Co by stála podobná rekonstrukce vás

Přesný rozpočet Polišenské neznáme, ale orientační české ceny pro rok 2026, které nás v Redakci VIPŽivot zajímaly, dávají rámec. Kompletní rekonstrukce s dispozičními změnami se podle stavebních zdrojů pohybuje kolem 20 000 až 35 000 korun za metr čtvereční, střecha vyjde na 1 800 až 3 500 korun za metr čtvereční, zateplení fasády na 1 500 až 2 500 korun za metr čtvereční. U starších objektů odborníci doporučují přidat rezervu 10 až 15 % na skryté problémy, a u statku z minulého století těch problémů bývá víc, než člověk čeká.

Stát od roku 2026 nabízí v rámci programu Nová zelená úsporám bezúročné úvěry: až 750 tisíc korun na dílčí renovaci a až dva miliony korun na komplexní obnovu rodinného domu. Dostupné to tedy je, ale podmíněně, potřebujete kombinaci vlastních peněz, úvěrové kapacity, času a hlavně ochoty žít delší dobu v provizoriu. Přesně v tom provizoriu, ve kterém Polišenská žije třetím rokem a které by nevyměnila za žádnou vilu.

Luxus totiž není velikost domu. Je to možnost lehnout si na lehátko, koukat na kachnu Danušku a vědět, že všechno kolem, včetně toho chlívku, je vaše.